Eva Maceková studovala v ateliéru textilního návrhářství a v ateliéru ilustrace a grafiky na pražské VŠUP. Šije, maluje, kreslí a tiskne. Živelně mixuje různé techniky a její výtvarný výraz je prudký a bezprostřední. S punkovou energií využívá, co jí přijde pod ruce. Výrazná grafická barevnost, psychedelický dekorativismus a prapodivný nostalgický lutrofutrismus... 

Kitty Crowther se narodila v roce 1970 v Bruselu švédské matce a anglickému otci. Celý život obdivovala dětskou, především britskou a skandinávskou literaturu. A protože špatně slyší, vždy ji také přitahoval svět obrazů, znaků a skrytých významů. Vystudovala Arts Plastiques v Bruselu a od roku 1994 píše a kreslí knížky pro děti. Jemně a neotřele se v nich dotýká velkých témat, jako jsou nemoc, smrt, přátelství nebo samota. Její příběhy jsou křehké, ale nepostrádají výjimečný humor. Kromě jiných ocenění je nositelkou nejvýznamnější ceny za dětskou literaturu ALMA (cena Astrid Lindgrenové). 

Alois Mikulka se narodil 13. 8. 1933, vystudoval obor monumentální malby v ateliéru prof. Jána Želibského na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě.

Své dílo prezentoval na mnoha samostatných a kolektivních ústavách výtvarného umění a knižní ilustrace v České republice i v zahraničí (Jugoslávie, Itálie, Švédsko, Německo, Anglie, Mexiko aj.). Přes rozdílnost oborů, v nichž působí, je jeho dílo jednotné a jeho rukopis je jasně čitelný, ať se jedná o sochy, obrazy, či pohádky pro děti.

Obdržel řadu našich i zahraničních prestižních ocenění. V roce 1997 byl zapsán do Zlatého fondu české literatury pro děti a mládež.

Vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Praze. Po studiích začala učit, nejprve na základní, později na umělecké škole (literárně-dramatický a výtvarný obor). Soustavně se věnuje práci s dětmi a pro děti: pořádá a spoluorganizuje výstavy dětských prací, je spoluautorkou tří knih pro děti o výtvarném umění (Divus 1997), je aktivní členkou o. s. Klášter. Žije a pracuje v Bechyni.

Františka Loubat (Lachmanová) v roce 2014 absolvovala ateliér ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a patří mezi nejzajímavější české ilustrátorky s přesahem do oblasti komiksu. Její tvorba má široký rozptyl výrazový, tematický i oborový. Její práce naleznete například na stránkách ilustratori.net, na stránkách nakladatelství Baobab, na artalk.cz, kde uveřejňuje strip s Kustodkou Květou, nebo v magazínu Art and Antiques, kde vychází její komiks Umělec, rovněž inspirovaný světem a provozem výtvarného umění. Oba stripy připravuje ve spolupráci se scenáristou Tomášem Končinským. Na KomiksFESTu! v roce 2014 za Květu získala cenu Muriel pro nejlepší strip. O dva roky dříve vyhrála se svým noirovým SICKTOWN cenu ART BOOK WANTED Edition Lidu o nejlepší komiks. Františka Loubat na sebe také upozornila svým počinem Vážně typický! v podchodu stanice metra Karlovo náměstí, kde má prostor nonstop galerie Mimochodem. Namalovala přímo na zeď obrovské stripy, které pojednala (pro autorku v poslední době) typickou kresebnou a výrazovou zkratkou glosující mikropříběh mezi mužem a ženou. Františka Loubat dále kreslí knižní obálky, ilustrace, plakáty a také hraje a zpívá ve skupině Vobezdud.

Absolvovala v ateliéru ilustrace a grafiky na VŠUP, předtím zde studovala módní tvorbu a jeden semestr strávila na stáži na AVU v ateliéru grafika 2 u Vladimíra Kokolii. Dnes se věnuje převážně ilustraci, knižní a časopisecké úpravě a tvorbě autorských knih. Spolupracuje s nakladatelstvím Baobab, Paseka, Běžíliška, Meander, Euromedia. Pro knihkupectví Luxor navrhla časopis Page, kde v současnosti působí jako art directorka. Stála také za dřívější podobou časopisu Hybris. Ráda pracuje napříč obory a věnuje se i designu, pro děti navrhla dřevěnou stavebnici v kufru. Jako svoji diplomovou práci vymyslela a nakreslila kritikou i čtenáři oceňovanou knihu Jak zvířata spí. Dnes si ji mohou číst děti v Japonsku, Polsku, Holandsku, Koreji a Maďarsku.

V letech 1984 až 1986 studoval písmomalířství. V roce 1989 založil s přáteli hardcorovou komiksovou skupinu a časopis Renate. Mezi lety 1990 a 1995 studoval vizuální komunikaci na berlínské Hochschule der Kunste. Dnes je profesorem na Akademii výtvarných umění v Halle a žije v Berlíně. Atakova tvorba zahrnuje autorské malonákladové knihy, serigrafie, každodenní malby, malířské cykly, knihy pro děti, komiksy, ilustrace, drobné objekty a prozatím i jeden klip. 

Dětství prožil ve městě Drammen v jižním Norsku. V roce 2001 absolvoval Falmouth College of Art. Jeho knihy získaly mnohá ocenění a často se v nich objevují anatomicky nesprávné postavy a nebezpečně krásné scenerie. Spolupracuje s londýnskými Nobrow. Rád peče chleba, štípe dřevo a v současné době chodí na kurzy keramiky. Literatura: Welhavens vase (2004), Slapsefjell (2008), česky Lyžníci z Plískanic (baobab, 2014), The Wolf‘s Whistle (2011). Na Tabooku v roce 2014 měl společnou výstavu s Alžbětou Skálovou.

Zabývá se knižní a časopiseckou úpravou, ilustrací, tvorbou plakátů, výstavních expozic, autorských knih, úpravou CD a volnou grafickou tvorbou. Od roku 1990 navrhuje knižní úpravy a ilustrace pro řadu nakladatelství (Pražská imaginace, ERM, Eminent, Thyrsus, Paseka, Volvox Globator, Knihcentrum, Nakladatelstvĺ Franze Kafky, Mladá fronta, Akropolis, Academia, Argo a další). Graficky upravil přes 500 knižních titulů. Od roku 2003 vydává vlastní bibliofilskou edici. Získal ocenění v domácích a zahraničních soutěžích, v letech 2003–2013 působil jako odborný asistent v ateliéru tvorba písma a typografie na VŠUP.

Legenda autorského komiksu, jeden ze zakladatelů nakladatelství L'Association. Ve svých dílech pečlivě zpracovává osobní malé i velké dějiny. Rodinné peripetie (v Čechách vydaná sextalogie Padoucnice) i konfliktní období v daleké i novodobé historii (Zahrada ve zbrani či Nejlepší z nepřátel). Šílenství, sen, vymknutí z řádu, to je matérie, z které jsou komiksy Davida B. stvořeny. Vždy perfektní kresba je inspirována dřevořezem či aztéckým uměním. Důmyslná práce s rámováním a dynamickou kompozicí je samozřejmostí. Pro děti zpracoval pirátský komiks Král Špunt.

Její práce jsou výrazně grafické, s důrazem na působení barev a jednoduchých tvarů. Hračky, knížky, sešity i oděvy, tam všude se uplatňují domácké i jemně melancholické ilustrace Aino-Maija Metsoly. Její zájem o vzor, dekor a rytmus plochy se projevuje také v práci pro textilní společnost Marimekko.

Wiesław Antoni Lasocki vystudoval právnickou fakultu (diplom získal v roce 1936) a ihned nastoupil na vojnu. Druhá světová válka ho překvapila dřív, než začal s kariérou právníka, dřív, než mohl založit rodinu. Probudila v něm ale kronikáře: na všech místech — včetně zajateckého tábora — zaznamenával, co prožil. V poválečném Londýně v zápiscích pokračoval, psal také pro polské exilové noviny a nakladatelství.

Vystudovala VOŠ Václava Hollara a poté obor ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni v ateliéru doc. ak. mal. Mikoláše Axmanna. Za absolventskou práci Bibliofilie Odysseia jí byla udělena Cena děkana fakulty za vynikající diplomovou práci. Během studia absolvovala roční stáž v ateliéru ilustrace prof. ASP Mirosława Adamczyka a v ateliéru litografie prof. zw. Stefana Ficnera na UAP v Poznani. Věnuje se ilustraci, grafice, knižní vazbě a kurzům pro děti i dospělé.  Žije a pracuje na hospodářství nedaleko Plzně. 

Francouzský humoristický kreslíř. V Čechách se proslavil svými ilustracemi k sérii knih Reného Goscinnyho Malý Mikuláš, je ale především autorem legendárních kreslených knih, příběhů a vtipů. 

Ve dvanácti letech nakreslil první vtipy a karikatury, o dva roky později opustil školu a vystřídal několik dočasných zaměstnání: stal se prodavačem kol, podomním obchodníkem se zubní pastou v prášku, praktikantem na dětských táborech a dodavatelem vína. Na začátku padesátých let se před Sempém otevřela kariéra humoristického kreslíře. První kresby otiskuje v novinách Sud Ouest. Pomocnou ruku mu podal v té době slavný humorista Chaval. Belgický rozhlasový týdeník Le Moustique použil několik jeho kreseb na titulní stranu a Sempé byl záhy požádán, aby vytvořil vlastní postavičku. Nakreslil chlapečka na kole a dal mu jméno malý Mikuláš (podle reklamy na obchod s vínem Nicolas). Šéfredaktor ho propojil s Reném Goscinnym a podporoval je, aby společně udělali komiks. Tak vznikla série komiksových gagů, které byly v časopise uveřejňovány každý týden. O několik let později vzniká první kniha o malém Mikulášovi.

Od roku 1953 Sempé pravidelně publikuje v několika zásadních francouzských novinách a časopisech, v roce 1978 se poprvé stal autorem obálky časopisu New Yorker. Od roku 1962 vydává v nakladatelství Denöel téměř každoročně album kreslených humorných příběhů.

Eva Lindström je jedna z nejoriginálnějších a nejmilovanějších autorek současné švédské literatury. Své knížky vypráví jedinečným a nadčasovým způsobem, v němž prorůstá originální a křehké výtvarné vidění světa s jemným humorem a nadhledem, zároveň si však zachovává dětsky vážný údiv nad nejpodstatnějšími otázkami lidské existence. Ať už vypráví o přátelství, osamění, stesku, radosti, smutku, nebo vzteku, dělá to s velkým vnitřním porozuměním pro svět dětí. Její knihy získaly řadu ocenění a byla opakovaně nominována na cenu Hanse Christiana Andersena.

Absolvovala ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM (2016) u Juraje Horvátha a Michaely Kukovičové. Nyní na UMPRUM pokračuje v doktorském programu. Píše a kreslí knihy. Ryje linoryty, učí výtvarku u sebe v obýváku. Dělá portréty. Kreslí deníky. Provozuje linorytovou fotobanku LINOSTOCK.com. Ilustruje především knihy pro děti, její autorská kniha Já, chobotnice (Baobab, 2022) získala cenu Zlatá stuha, dostala se do mezinárodního výběru The White Raven a získala zvláštní uznání mezinárodního veletrhu dětské knihy v Boloni. Nemá agenta ani agentku. Je členkou Akademie ilustrace Madly a Jindry. Hlavním smyslem Akademie je jednou ročně ocenit nejlepšího ilustrátora/ilustrátorku formou peněz, což je v českém prostředí revoluční přístup. 

Ilustrátor, absolvent Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a ateliéru ilustrace na UMPRUM. Je autorem knih Přicházíme v míru ve jménu lidstva, K večeru spustil se déšť a Podivuhodná robotí expedice. U práce nejraději poslouchá The White Stripes.

Vystudoval akademii výtvarných umění ve Valencii. Je autorem téměř dvou desítek obrázkových knih pro děti. Všechny se vyznačují pečlivou stavbou, důmyslností a magickým realismem.

František Tichý (nar. 1969 v Praze), od svých šestnácti let pracuje s dětmi a mládeží – nejprve jako vedoucí oddílu a letních táborů. Po absolvování oboru učitelství biologie-chemie na Přírodovědecké fakultě UK s přáteli v roce 1993 založil a dodnes vede alternativní gymnázium Přírodní škola.

Vznik a dobrodružné začátky této netradiční školy popsal v knize Přírodní škola – cesta jako cíl (Geum, 2012). Na ní navázala kniha Výchova jako dobrodružství aneb to se v té Přírodní škole učíte na stromech? (Geum, 2017), která není jen shrnutím pedagogických principů a zkušeností, na kterých jeho práce stojí, ale obsahuje celou řadu vzpomínek a veselých i neveselých příhod, které autor s dětmi zažil.

Kromě práce s dětmi František rád hraje na kytaru a zpívá (obvykle také s dětmi), rekreačně běžkuje, plave a chodí do přírody. Zajímá se ale i o astronomii, biologii a moderní fyziku.

Jeho literární tvorba se obrací především k mladým lidem. Samizdat Můj přítel Dominik (2008) kombinuje prvky křesťanské teologie a fantasy. Do povědomí ale vešel až román Transport za věčnost (Baobab 2017), který přibližuje osudy party kluků v době protektorátu. V jeho rámci propojuje svět židovských rodin – ústící do internace části hrdinů v terezínském ghettu a příběhu křesťanské rodiny zapojené do odbojové činnosti. Příběh čerpá z autentických historických materiálů. Kniha obdržela ocenění Magnezia litera v kategorii knih pro děti a mládež v roce 2018, na podzim 2019 vyšel její překlad v polském Krakově, v roce 2020 pak v Bulharsku..

František se editorsky se podílel také na vydání sbírky básní čtrnáctiletého terezínského vězně Hanuše Hachenburga, Hned vedle bílá barva mráčků (druhé – anglicko-české vydání obdrželo první místo v soutěži o nejkrásnější knihu roku 2013) nebo zpracování pozůstalosti po odbojáři a zakladateli rozhlasových rozcviček Josefu Janu Kratochvílovi Dopisy z dáli. Obě tyto postavy se staly hrdiny právě výše zmíněného románu Transport za věčnost. Shromažďování materiálů o Petru Ginzovi se věnoval za podpory celé řady dalších lidí několik let a výsledkem byla Petrova biografie Princ se žlutou hvězdou (Geum, 2014), která obdržela ocenění Zlatá stuha v kategorii literatura faktu pro děti a mládež.

Pro mládež napsal a se studenty ze školy i zinscenoval také tři divadelní hry – Terezínské zvony odehrávající se v terezínském ghettu na domově Nešarim, Návštěva z pravěku, která kombinuje osudy Petra Ginze a příběh jeho stejnojmenného románu a Podzimní příběh odehrávající se na sklonku roku 1989 v Praze.

Riad Sattouf (arabsky: رياض سطوف; ) je francouzský karikaturista, komiksový umělec a režisér francouzsko-syrského původu. Sattouf se proslavil svou historickou trilogií L'Arabe du futur (Jednou budeš Arab) a filmem Les Beaux Gosses. Od roku 2004 do poloviny roku 2014 pracoval pro satirický francouzský týdeník Charlie Hebdo.