Olivier Douzou, Francouz a vystudovaný architekt, se nejprve věnoval designu v pařížských studiích. Pak se vydal na samostatnou dráhu, která spojuje design, kreslení a další kreativní činnosti. V letech 1993–2001 spolupracoval s nakladatelstvím Rouergue – jako autor a vedoucí oddělení literatury pro děti zároveň. Do nakladatelství se vrátil jako umělecký ředitel, avšak pokračoval v nezávislé tvorbě. Podílel se na založení nakladatelství L’ampoule. Pro nakladatelství MeMo připravil se svými přáteli výstavu Play pro veletrh dětské knihy v Montreuil. Byl mnohokrát oceněn jak ve Francii, tak v zahraničí, včetně veletrhu dětské literatury v Boloni (1999). Publikoval víc než devadesát knih pro děti, z toho polovinu jako jejich autor.

Tvůrce písma, typograf, grafik, pedagog, odborný publicista a hudebník.
Roku 1993 založil v Praze Střešovickou písmolijnu (později Storm Type Foundry). Ta nabízí více než 800 originálních písem, mezi nimiž jsou Štormova písma autorská (např. Serapion, 1997; Comenia Serif, 2009; Trivia, 2012). Ilustroval například sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta (od 2010). Je autorem knihy Eseje o typografii (2009). Štormův talent se realizuje v řadě uměleckých a řemeslných odvětví. Věnuje se dřevořezu, akvarelu, fotografii, skládání hudby, psaní, přednášení...

Madalena Matoso vystudovala komunikační design na Fakultě výtvarných umění v Lisabonu a postgraduálně grafický design na Fakultě výtvarných umění v Barceloně. V roce 1999 založila spolu s Isabel Minhos Martins a Bernardem P. Cavalhem grafické a ilustrátorské studio Planeta Tangerina. Od roku 2006 Planeta Tangerina vydává ilustrované knihy. S knihou A Mesa é uma Mesa, Será? (2006), Quando Eu Nasci (2007) a Andar Por Aí (2009), obdržela Special Mention v Národní ceně ilustrace. V roce 2008 obdržela stejnou cenu za A Charada da Bicharada, vydanou nakladatelstvím Texto Editores s textem Alice Vieiry.

Marjana Prochasko (1976, Užhorod) je ukrajinská spisovatelka a ilustrátorka, autorka řady dětských knih. Společně s Tarasem Prochaskem napsala a také ilustrovala trilogii o osudech krtčí rodinky. První z knih Odkud se bere sníh (Chto zrobyť snih, 2013) získala cenu Kniha roku BBC a byla zařazena do prestižního katalogu dětských knih The White Ravens. Trilogie byla postupně přeložena a vydaná v Lotyšsku, na Slovensku, v Česku, Jižní Koreji, Číně a USA. Marjana Prochasko ilustrovala řadu obrázkových knih pro nejmenší (wordless picture-books), které pojednávají o rodině Kučeravých. V roce 2016 zahájila vlastní autorský projekt „Napiš mi knihu“ (Napyšy meni knyhu), v rámci kterého vznikají dětské knihy, jež Marjana posléze ilustruje. V roce 2023 vyšla její první sbírka básní „Primitivo“ doplněná fotografiemi. Žije a pracuje v Užhorodu.

Narodil se jako André Farkas v rakousko-uherském regionu Banát, který se záhy stal součástí Rumunska. Studoval akademii v Budapešti, ale už v roce 1934 studium přerušil a odjel do Paříže, kde nastoupil do studia k významnému grafickému designérovi Cassandrovi. Přijal francouzské občanství i nové příjmení François. Věnoval se grafice, malbě, sochařství, scénografii, experimentoval a tvořil napříč uměleckými obory. Brzy začal spolupracovat s časopisy Punch, New Yorker, Le Nouvel Observateur a stal se uznávaným ilustrátorem a grafickým designérem. Navrhl řadu plakátů a knižních i časopiseckých obálek. Je dobře znám také jako autor svébytných kreslených vtipů. Na některých knihách spolupracoval s Jacquesem Prévertem a dalšími důležitými osobnostmi tehdejší literární scény. Je autorem několika už půl století starých, ale nesmrtelných knížek pro děti: Little Boy Brown, Roland, Crocodile Tears,  Tom and Tabby, Rhumes... které vycházely v nakladatelství jeho dobrého přítele, dnes už legendárního nakladatele Roberta Delpira v Paříži. Svou přímočarou a lehce šibalskou kresbou dokázal dětské knihy zbavit vyumělkovanosti, konvencí a pedagogických tlaků, které tehdejší tvorbu pro děti často provázely, a inspirovat tak i nadcházející generaci ilustrátorů a grafiků. Stejně nevázané a legrační jsou i jeho ilustrace pro dospělé k textům Balzaca, Diderota nebo Queneaua. Téměř celé jeho dílo a bohatý archiv bohužel lehly popelem při požáru jeho ateliéru: dochovaly se tak především originály knih a ilustrací, které byly uschované u nakladatelů. 

Alena Machoninová vystudovala rusistiku na FF UK, tamtéž získala doktorát z komparatistiky. O ruské literatuře píše, přednáší a také ji překládá. Věnuje se především sovětské neoficiální poezii, lágrové próze a soudobému románu. Přeložila a svými doslovy doprovodila díla Tamary Petkevičové, Andreje Platonova, Mariji Stěpanovové, Ljudmily Ulické, Oksany Vasjakinové aj. S Janem Machoninem sestavila antologii básníků lianozovské školy Zloději všedních okamžiků (2015), k vydání připravila Dějiny ruské moderny (2022) své učitelky Miluše Zadražilové. Za prózu Hella (2023) získala cenu Nadace Českého literárního fondu a ocenění Magnesia litera v nominaci Kniha roku. Pravidelně přispívá do časopisů A2 a Host.

Diskuse s Alenou Machoninovou o její knize Hella (2023), která je na první pohled pátráním po osudu české německé Židovky Heleny Frischerové, podle níž Jiří Weil napsal svou Ri, hrdinku Moskvy-hranice (1937), a která sama psala – básně i prózu o deseti letech strávených v sovětských lágrech. Kniha však není dokument. A pokud něco dokumentuje, pak autorčinu cestu k hrdince, vedoucí přes jiné knihy a reflexi vlastního života v putinovském Rusku.

Básník, spisovatel, redaktor, překladatel a literární aktivista. Absolvent Gymnázia Jana Keplera v Praze, studoval bohemistiku na Filozofické fakultě UK (1989–95), studia nedokončil. Pracoval jako redaktor několika časopisů, učil na literárním gymnáziu, vedl a dramaturgoval literární pořady.
V současné době pracuje jako redaktor nakladatelství Fra a dramaturg literární kavárny Fra (od roku 2005). Vede seminář na VŠKK. Jako sloupkař pravidelně spolupracuje se serverem literatura, s rozhlasovou stanicí Vltava, s časopisy A2, Host, Full Moon a se slovenskou literární revue Fraktál.
Básnické sbírky: Prostírání do tichého (1990); Poustevna, věštírna, loutkárna (1991); Ochoz (1994); Mezi oknem, stolem a postelí (1996); Polní práce (1998); Needle-Book (2003). V roce 2002 publikoval volný cyklus dvanácti básní s názvem A.B.A.F. (Opus), Vnitrozemí, Sebrané a nové básně 1990-2005 (Fra). Prózy: Berlínský sešit / Zápisky ze Saint-Nazaire  2008 (Fra; druhé doplněné vydání pod názvem Zlodějíček, 2014), Jedna věta (Revolver Revue), Milostné básně (2012,Fra), Herbář k čemusi horšímu (2018, Fra), Lido di Dante (2017, Fra), Petříček Sellier & Petříček Bellot (2019, Fra). Knihy pro děti Všechno je to na zahradě (2013, běžíliška), O čem sní (2016, běžíliška),Věci našeho života (2017, Cesta domů). Každá věc má něco společného se štěstím (2019, běžíliška).
 

Mgr. Tereza Říčanová, Ph.D., pochází z Prahy, ale už víc než dvacet let žije na statku v Mezné na Vysočině. Vystudovala ilustraci a grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jiřího Šalamouna. Doktorský stupeň absolvovala na UMPRUM v ateliéru ilustrace a grafiky. Umělecká tvorba Terezy Říčanové zahrnuje pestrou škálu uměleckých oblastí. Jednou z nich je tvorba knih pro děti, které píše a ilustruje. Z autorských knih můžeme jmenovat například: To je Istanbul (2018), Obrazy světa (2016), Psí knížka (2014), Velikonoční knížka (2012), Noemova archa (2010), Měsíček svítí (2008), Vánoční knížka (2008), Kozí knížka (2005). Hraje svérázné divadelní představení O vlku Šediváku a Černé paní. Energickou teatralitu přenáší rovněž do lektorování výtvarných workshopů. Vedle ilustrací dětských knížek se dlouhodobě věnuje malbě, a to dvěma tematickým okruhům – rostlinám a snům. Dominantními výtvarnými technikami jsou v tvorbě autorky grafika a podmalba na skle. Od roku 2019 lze Tereze přisoudit i roli tanečnice: v divadle Ponec tančí s Barbarou Látalovou představení Kozí kraviny. Ve stejném roce obdržela cenu Nadace M. Šaška za návrh Kravské knihy, kterou připravuje k tisku. V minulosti získala ocenění Nejkrásnější kniha ČR či Zlatá stuha. Její obrazové album Noemova archa bylo nominováno na cenu Magnesia Litera.

Překladatelka z francouzštiny a italštiny a redaktorka, bez které by se naše nakladatelství neobešlo. Od začátku rediguje velké i menší texty a překlady a překládá některé z velkých dobrodružných textů do edice BigBao. Po maturitě (1964) na Střední ekonomické škole pro zahraniční obchod v Praze studovala tlumočnictví a překladatelství na Univerzitě 17. listopadu v Praze. Během ročního pobytu ve Francii (1968–69) navštěvovala Institut des professeurs du français à l'étranger na Sorbonně v Paříži. V letech 1969–89 se věnovala překladatelské činnosti ve svobodném povolání, spolupracovala zejména s revuí Světová literatura a s agenturou DILIA (překlady divadelních her), publikovala řadu doslovů, článků a studií o italské a francouzské literatuře. Od 2. poloviny 70. let se podílela na vydávání samizdatové literatury. 1990–95 pracovala v redakci Literárních novin, 1996–2005 byla redaktorkou v nakladatelství Academia v Praze. Z francouzské literatury překládá zejména uměleckou prózu 19. a 20. století, z italské literatury se soustřeďuje především na dílo prozaika P. Leviho. Z obou jazyků překládá a rediguje také odborné publikace výtvarného zaměření. V 80. letech vyšly pod jejím jménem některé překlady jejího manžela, divadelního a literárního kritika, spisovatele a překladatele Sergeje Machonina (1918–1995). V posledních letech se věnuje zejména překladům literatury pro děti a mládež. V roce 2007 byla odměněna výročním oceněním Zlatá stuha za překlad knihy francouzského autora Timothée de Fombella: Tobiáš Lolness – Život ve větvích.

Vybrané překlady z francouzštiny: 

Achard, Marcel: Tajtrlík (Gugusse; D, Praha, Dilia 1979)
Ajar, Emile: Život s krajtou (Gros-Câlin; R, Praha, Práce 1984, Drahoslava Janderová = Sergej Machonin)
Anglade, Jean: Nemusí pršet, jen když kape (La bonne rosée; R, Praha, Svoboda 1984, Drahoslava Janderová = Sergej Machonin)
Anouilh, Jean: Julián (Ne réveillez pas madame...; D, Praha, Dilia 1974)
Balzac, Honoré de: Lilie v údolí (Le lys dans la vallée; R, Praha, Svoboda 1976)
Diderot, Denis: Je dobrý? Je zlý? (Est-il bon? Est-il méchant?; D, Praha, Dilia 1972)
Duras /Durasová/, Marguerite: Celé dny po stromech (Des Journées entières dans les arbres; D, Praha, Dilia 1970)
Gary, Romain: Lady L. (Lady L.; R, Praha, Práce 1990, Drahoslava Janderová = Sergej Machonin)
Gary, Romain: Příslib úsvitu (La promesse de l'aube; R, Praha, Svoboda 1986)
Kristofová, Agota: Třetí lež (Le troisième mensonge, R, in: Důkaz / Třetí lež, Praha, Mladá fronta 2001)

Merrien, Jean: Záhadný Kryštof Kolumbus (Cet étrange Christophe Colombe, R, Praha, Olympia 1972)

Raspail, Jean: Já, Antoine de Tounens, král patagonský (Moi, Antoine de Tounens, roi de Patagonie, R, Praha, Práce 1987)

Sand /Sandová/, George: Consuela (Consuelo; R, Praha, Svoboda 1988)
Simenon Georges, Slečny z Concarneau, Malempin (Les demoiselles de Concarneau, Malempin, R, Praha 1985, Svoboda)

Simenon, Georges: Měsíční úžeh (Le coup de lune; R, in: Vlak / Měsíční úžeh, Praha, Svoboda 1979)
Tournier, Michel: Kašpar, Melichar a Baltazar (Gaspard, Melchior et Balthazar; R, Praha, Mladá fronta 1999, + Abigail Kozlíková, Jarmila Fialová)
Tournier, Michel: Král duchů (Le Roi des Aulnes; R, Praha, Odeon 1988, Drahoslava Janderová = Sergej Machonin)
Fombelle de, Timothée: Tobiáš Lolness I – Život ve větvích (Tobie Lolness I – La vie suspendue, R, Praha, Baobab 2008)

Fombelle de, Timothée: Tobiáš Lolness II – Elíšiny oči (Tobie Lolness II – Les yeux d´Elisha, R, Praha, Baobab 2009)

Makine, Andreï, Rekviem za Východ (Rekviem pour l´Est, R, Praha, Paseka 2009)

Vybrané překlady z italštiny:

Bernari, Carlo – Vecchi, Pierluigi de: Tintoretto (L'opera completa del Tintoretto; monografie, Praha, Odeon 1981)
Lassaigne, Jacques – Minervin /Minervinová/, Fiorella: Edgar Degas (Edgar Degas; monografie, Praha, Odeon 1985)
Ledda, Gavino: Drsné pastorále (Padre padrone; R, Praha, Odeon 1982)
Levi, Primo: Je-li toto člověk (Se questo è un uomo; R, Praha, Sefer 1995)
Levi, Primo: Potopení a zachránění (I sommersi e i salvati; R, Kolín nad Rýnem, index 1989; Praha, Mladá fronta 1993)
Procacci, Giuliano: Dějiny Itálie (Storia degli italiani; monografie, Praha, Lidové noviny 1997, + Bohumír Klípa, Kateřina Vinšová)

Hovory s Primo Levim (Primo Levi: Interviste e conversazioni 1963-1987; rozhovory, uspořádal Marco Belpoliti, Praha Litomyšl, Paseka 2003)

Marek Toman (1967), spisovatel a publicista. Věnuje se historickým románům s přesahem do současnosti a knihám pro děti.

V románu Chvála oportunismu (2016) pojednal českou historii z pohledu Černínského paláce v Praze, soustředil se na postavy J. Masaryka a R. Heydricha. V Neptunově jeskyni (2018) zachytil dějiny pražských česko-židovsko-německých Vinohrad a vily Grébovka očima sochy Neptuna. V Oku žraloka (2018) se zabýval českými interbrigadisty, levičáky a trampy z pohledu J. Klecana, negativního hrdiny z Fučíkovy Reportáže, psané na oprátce. Na román navázala edice nově objevených Klecanových dopisů Zrádce, hrdina, spisovatel? (2021). V románu Panna (2022) Toman zpracoval příbramský příběh o muži ukrývaném desítky let, na pozadí komunistické snahy vybudovat v Příbrami novou společnost.

V knize pro děti Cukrárna U Šilhavého Jima (2018) Toman vypráví o statečné knihovnici, která mezi zálesáky propaguje krásy literatury. Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse (2019) líčí, jak hoch z dobré rodiny musí pro nejkrutějšího pirátského kapitána znovu napsat jeho lodní knihovnu. Trilogii příběhů propagujících četbu a čtenářství završuje Nožička a Wohryzek (2022) – mladému Čechoameričanovi pomáhají v pátrání po uneseném tatínkovi K. Čapek, F. Kafka a J. Hašek.

Pro komiks Odsunuté děti o příbězích dětí odsunutých sudetských Němců (2021) napsal Toman scénáře.

M. Toman pravidelně vystupuje v knihovnách, školách a na festivalech v České republice a v zahraničí, též se svým Divadlem Čučka. Jeho knihy pro dospělé a pro děti získaly vícero literárních ocenění a byly přeloženy do deseti jazyků.

Oblíbený norský romanopisec a scenárista rád zmiňuje, že prošel v životě devaterem řemesel. Hrál divadlo, natočil několik krátkých filmů, přispíval do novin a byl také zaměstnán v psychiatrické léčebně. Navštěvoval filmovou školu v Kodani, studoval folkloristiku, filmovou a literární vědu. Dnes se kromě psaní knih věnuje i psaní scénářů a překládání. Jeho lakonický, ironický způsob psaní bývá označován jako nový naivismus. V češtině vyšly jeho romány Naivní, super a Doppler.
Erlend Loe je jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších norských autorů současnosti. Začínal jako autor krátkých filmů a videoklipů. Nějakou dobu se věnoval také žurnalistice.
Jako spisovatel debutoval v roce 1993 knihou Tatt av kvinnen (Uchvácen ženou), jež byla charakterizována jako „nesmírně vtipná a rafinovaná“. V roce 2007 podle ní byl natočen film (režie Petter Næss). Další jeho román, Naivní. Super (1996) zaznamenal jak v Norsku, tak v zahraničí fenomenální úspěch. Je určen zvláště mladým čtenářům, ač jeho obsah dle některých literárních kritiků „vzbudí mezi čtenáři stejnou míru zájmu o filozofii jako se to svého času podařilo Josteinu Gaarderovi knihou Sofiin svět“. V této knize dokázal Loe psát velmi prostým – až naivním – stylem o vážných věcech. Od té doby je také považován za hlavního představitele směru zvaného „nový naivismus“. K dalším Loeovým románům patří např. L (L), Fakta om Finnland (Fakta o Finsku), Doppler, Volvo Lastvagnar, Muleum. Do češtiny byly přeloženy romány Naivní. Super (Doplněk, 2006), Doppler (Vakát, 2007), Fakta o Finsku (Vakát 2009) a Tiché dny v Mixing Part (Vakát).
Mimo romány pro dospělé čtenáře se Erlend Loe věnuje i tvorbě pro děti. Jeho série knih o Kurtovi má už šest dílů: Fisken (Ryba), 1994, česky 2009; Kurt blir grusom (Kurtovi přeskočilo), 1995, česky 2012; Kurt quo vadis, 1998; Kurt koker hodet (Kurtova zavařená hlava), 2003; Kurtby (Kurtovo město), 2008; Kurt kurér (Kurt kurýrem), 2010. Všechny tyto knihy se v Norsku i v zahraničí dočkaly opakovaných vydání, vyšly nahrané na CD, norští školáci o nich píší eseje a slohové práce.
Erlend Loe za svoji tvorbu obdržel také řadu literárních ocenění: 1996: Cena ministerstva kultury za dětskou knihu Den store røde hunden (Velký červený pes); 1997: Cena nakladatelství Cappelen;1998: Cena kritiků za dětskou knihu Kurt quo vadis; 1999: Cena norských knihkupců za román L; 2006: Francouzská literární cena Prix Européen des Jeunes Lecteurs za román Naivní. Super; 2006: Francouzská literární cena Tam-tam za dětskou knihu Fisken (Ryba).