Rozhovor s Manuelem Marsolem

Od včerejšího odpoledne je v Malé galerii Knihovny Třinec k vidění výstava ilustrací Davida Dolenského a španělského ilustrátora Manuela Marsola. Výstava je součástí projektu Oko do světa, který propojuje malé nezávislé evropské nakladatele dětských obrazových knih a jejich autory s knihovnami a dalšími živými prostory pro literaturu a kulturu obecně. Na tuhle jízdu se s námi vydali knihovníci, galeristé a knihkupci v jedenácti městech po celé České republice. Až do podzimu budou probíhat autorská čtení, workshopy, výstavy a další akce, které vyvrcholí setkáním všech účastníků a partnerů projektu na Tabooku v Táboře (7. – 8. 9. 2024).

Výstava Oko do světa potrvá až do začátku června, v jejím průběhu se odehraje několik dílen pro školy a na dernisáži v úterý 4. 6. 2024 v 16.00 se budete moci setkat i s oběma autory.

Manuela Marsola netřeba příliš představovat, jeho velekniha Hora se dávno zařadila mezi milované kousky mnoha domácích knihoven. Byl ale tak hodný, že nám odpověděl na několik otázek:

Které rozbité nebo ztracené hračky jsi jako dítě nejvíc litoval?

Vzpomínám si, jak mi vždycky bylo líto, když jsem přišel o míč při hraní fotbalu. Když skončil na střeše, když se potrhal v šípkovém keři nebo praskl pod kolem auta. Pamatuju si i ty mizerné, zvlášť jeden gumový modrý balon, který mi jednou za větrného dne uplaval na moře, poté co jsem do něj poprvé kopnul. Pořád mám v hlavě obraz toho míče odplouvajícího na vlnách pryč, nedosažitelného, mizícího na horizontu.

Kde nejraději tvoříš?

Místo pro mě není až tak důležité. Řekl bych, že doma, kde pracuju od té doby, co jsem před pár lety odešel ze společného ateliéru, který jsme měli s dalšími ilustrátory. Samozřejmě si rád čtu, píšu a kreslím skici na klidném místě v parku (například v parku El Retiro v Madridu) nebo v borovém lese kousek od domu mých rodičů v Majadahondě (což je taky nedaleko Madridu) nebo v horách nebo u moře, asi jako každý.

Která kniha tě v dětství nejvíc ovlivnila? A kterou zásadní dětskou knihu jsi objevil až v dospělosti?

Kniha Sol Solet od divadelní společnosti Els Comediants vydaná v roce 1983. Byl to ten typ knihy, které mě trochu děsily a zároveň fascinovaly. Promlouvala z ní radost z různých výtvarných stylů zahrnujících koláže, různé druhy ilustrací nebo dokonce fotografie. Byla plná tajemství, která se dala zkoumat, a bláznivých nápadů od metajazyka týkajícího se techniky tisku samotné knihy po klasická fantastická dobrodružství při hledání slunce, včetně mořských příšer a velrybích ostrovů. Vše se v knize mísilo velmi volně a já v ní nacházím mnoho podobností s mými vlastními knihami: krajina jako postava, čas, který plyne stránkami, záhady světa (pod vodou, na nebi atd.) nebo stránka coby malé divadlo, malé jeviště, malý svět ve vašich rukou.

Řekl bych, že stovky: Dawn (Svítání) od Uriho Schulevitze, Goodnight Moon (Dobrou noc, měsíci) od Margaret Wise Brown a Clementa Hurda, Outside Over There (Tam venku) od Maurice Sendaka, A long, long song (Dlouhatánská písnička) od Étienna Delesserta, Wir Können Noch Viel Zusammen Machen (Ještě toho můžeme hodně dokázat) od Friedricha Karla Waetchera, knihy Remyho Charlipa, Pat Hutchins, Victorie Chess nebo Seymoura Chwasta.

Kterou knižní krajinu bys rád navštívil?

Hrozně rád bych měl meč a byl přítelem Jima Hawkinse, abych mohl strávit pár dní na Ostrově pokladů. Taky jsem dost zvědavý, jak by vypadala planeta Solaris, ale nejsem si jistý, jestli chci nést následky takové návštěvy.

Knihovna Třinec je prvním místem, jež adoptovalo jednu z osmi dvojic autorů, kteří se Oka do světa zúčastní. Už příští týden nás ale čeká vernisáž společné výstavy ilustrací Evy Volfové a japonské ilustrátorky Junko Nakamura v Galerii výtvarného umění v Chebu. Sledujte proto náš web a facebook, třeba se některá z akcí bude konat zrovna u vás.