Etgar Keret se narodil v Tel Avivu. Oba jeho rodiče přežili holocaust, v němž přišli o celé své rodiny. Své tři děti, z nichž je Etgar nejmladší, rodiče vedli k tomu, aby šly za svým cílem, byly čestné a věřily si. To dokonale ilustrují osudy jeho sourozenců – zatímco ortodoxní sestra je matkou jedenácti dětí, bratr se hlásí k anarchistům protestujícím proti izraelské přítomnosti na Západním břehu a v pásmu Gazy a zasazujícím se o legalizaci marihuany.
Psát začal Etgar dle vlastních slov proto, aby svým způsobem unikl životu. Publikuje od roku 1991 a záhy se stal téměř kultovním autorem mladých Izraelců, přičemž kritika na jeho tvorbě oceňuje zejména sarkastický vtip, šokující upřímnost a překvapivé zápletky. Doposud má na svém kontě čtyři sbírky kratších próz, dva komiksy, jednu knihu pro děti, jeden muzikál a několik filmů. Jeho díla byla přeložena do mnoha jazyků (včetně čínštiny a hindštiny). Etgar Keret byl hostem 11. ročníku Festivalu spisovatelů Praha.

Varlam Tichonovič Šalamov se narodil v rodině kněze. Po ukončení deváté třídy dva roky pracoval jako koželuh, než se rozhodl studovat práva. Prvně byl zatčen v roce 1929 za účast na protistalinské demonstraci. Odsouzen byl ke třem rokům lágru na severním Urale. Poté co se vrátil do Moskvy, pracoval jako novinář. Roku 1937 byl znovu zatčen a odsouzen k pěti letům lágru na Kolymě za „kontrarevoluční trockistickou činnost“. Další trest pak dostal v roce 1943. Propuštěn byl roku 1951. Do Moskvy se mohl vrátit až za dva roky, ale jen na tři dny. Hlavní město měl totiž zakázáno. Následkem represí trvajících celkem sedmnáct let Šalamov přišel o zdraví i o rodinu, žena s dcerou jej opustily. Až do rehabilitace roku 1956 žil a fyzicky pracoval v Kalininské oblasti u Moskvy. Tam také napsal Kolymské povídky. V roce 1957 mu vyšlo několik básní (časopis Znamja) a první sbírku básní Křesadlo vydal v roce 1961. Následovaly další: Šelest listí, 1964; Cesty a osudy, 1967. Jeho prózu však redakce odmítaly. Šalamov psal dál: povídky, básně, články, eseje. Šalamov zemřel 17. ledna 1982 v ústavu pro choromyslné. Svět tohoto velkého spisovatele a mučedníka gulagu neoplakal, neboť jej měl již nějakou dobu za mrtvého. Jeho prózy a básně z lágru se v Rusku začaly uveřejňovat až v roce 1987. Výběr z Kolymských povídek vydal liberální časopis Novyj mir v roce 1988. Čtyřdílné sebrané spisy Varlama Šalamova, kde jsou prózy kolymského cyklu i texty volně na něj navazující, vyšly v Rusku až v roce 1989. Od šedesátých let však jeho práce byly tištěny v zahraničí, v USA, západním Německu a v Anglii. Postupně zde vyšlo šest svazků povídek.

Polský grafik, ilustrátor, oceňovaný autor plakátů a vlastních knižních projektů. Vystudoval Akademii výtvarných umění ve Varšavě a za svou osobitou práci získal řadu cen jak v národních, tak mezinárodních soutěžích, mimo jiné Bologna Ragazzi 2015 za autorský projekt Typogryzmol (2014). Kreslí pro polský i zahraniční tisk, včetně The New York Times či Time Magazine. Spolupracuje s francouzským módním domem Hermѐs. 

Část dětství prožil v Kolíně u svých prarodičů, kde také dva roky navštěvoval gymnázium. Maturoval v roce 1939 v Praze a od května 1940 pracoval dva roky jako zemědělský dělník v Povltaví. Pro svůj židovský původ byl v září 1942 nacisty transportován do Terezína a o měsíc později do vyhlazovacího tábora Treblinka. V roce 1943 při povstání v táboře se mu jako jednomu z mála podařilo se svým spoluvězněm Karlem Ungerem utéct a prošli přes Polsko do Německa, kde se dva roky skrývali pod falešnou identitou. Po válce dostudoval, byl však politicky perzekvován a v roce 1969 emigroval s rodinou do Švýcarska. V letech 1963 a 1971 vypovídal v Düsseldorfu v procesech jako jeden z 54 přeživších Treblinku. Po listopadu 1989 nejprve Prahu jen navštěvoval, nakonec zde trávil většinu času.

Již na začátku srpna 1968 odevzdal do nakladatelství rukopis knihy o Treblince. Nakonec kniha vyšla nejdřív německy v roce 1992 v nakladatelství Fischer Verlag a teprve o dva roky později česky v nakladatelství Torst pod názvem Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Po jejím vydání uskutečnil řadu besed a přednášek o holocaustu, antisemitismu a xenofobii. V roce 1997 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Po studiích na umělecké škole Emila Cohla v Lyonu začal ilustrovat u nakladatelství Grimm Press. Zaměřuje se zejména na romány pro mladistvé, spolupracuje například s nakladatelstvími Bayard, Milan, Hachette anebo J’ai lu. Jeho kresby se vyznačují především silnou atmosférou, šerosvitem a mnoha detaily k objevování. Je také profesorem na výtvarné škole EDAIC ve Villeurbannu.

Tamara Vladislavovna Petkevičová se narodila 29. března 1920 v Petrohradu, v rodině člena strany bolševiků. V Kyrgyzstánu, kde studovala medicínu, byla spolu se svým manželem zatčena, obviněna z kontrarevoluční činnosti a odsouzena k sedmi letům odnětí svobody. Svůj trest zpočátku vykonávala v kyrgyzských táborech, později na severu Ruska, v republice Komi. V táboře se jí narodil syn.
Našla se v táborovém divadelním souboru a této „náhodné profesi“ zůstala věrná i po propuštění. V padesátých letech působila v provinčních divadlech. Když se v roce 1959 vrátila do svého rodného města, pustila se na tamní akademii do studia teatrologie.
Své vzpomínky začala psát v šedesátých letech. Poprvé vyšly v roce 1993. 

Carmen Chica se narodila ve španělské Murcii v roce 1985. Vystudovala obor reklama a PR (Public relations). Specializovala se na kreativní reklamu. Od roku 2014 se věnuje i knihám pro děti a mládež. Spolu s Manuelem Marsolem vytvořila zatím dvě dětské knihy Yokai (česky Hora, 2019) a El tiempo del gigante.

Překladatelka z francouzštiny a italštiny a redaktorka, bez které by se naše nakladatelství neobešlo. Od začátku rediguje velké i menší texty a překlady a překládá některé z velkých dobrodružných textů do edice BigBao. Po maturitě (1964) na Střední ekonomické škole pro zahraniční obchod v Praze studovala tlumočnictví a překladatelství na Univerzitě 17. listopadu v Praze. Během ročního pobytu ve Francii (1968–69) navštěvovala Institut des professeurs du français à l'étranger na Sorbonně v Paříži. V letech 1969–89 se věnovala překladatelské činnosti ve svobodném povolání, spolupracovala zejména s revuí Světová literatura a s agenturou DILIA (překlady divadelních her), publikovala řadu doslovů, článků a studií o italské a francouzské literatuře. Od 2. poloviny 70. let se podílela na vydávání samizdatové literatury. 1990–95 pracovala v redakci Literárních novin, 1996–2005 byla redaktorkou v nakladatelství Academia v Praze. Z francouzské literatury překládá zejména uměleckou prózu 19. a 20. století, z italské literatury se soustřeďuje především na dílo prozaika P. Leviho. Z obou jazyků překládá a rediguje také odborné publikace výtvarného zaměření. V 80. letech vyšly pod jejím jménem některé překlady jejího manžela, divadelního a literárního kritika, spisovatele a překladatele Sergeje Machonina (1918–1995). V posledních letech se věnuje zejména překladům literatury pro děti a mládež. V roce 2007 byla odměněna výročním oceněním Zlatá stuha za překlad knihy francouzského autora Timothée de Fombella: Tobiáš Lolness – Život ve větvích.

Vybrané překlady z francouzštiny: 

Achard, Marcel: Tajtrlík (Gugusse; D, Praha, Dilia 1979)
Ajar, Emile: Život s krajtou (Gros-Câlin; R, Praha, Práce 1984, Drahoslava Janderová = Sergej Machonin)
Anglade, Jean: Nemusí pršet, jen když kape (La bonne rosée; R, Praha, Svoboda 1984, Drahoslava Janderová = Sergej Machonin)
Anouilh, Jean: Julián (Ne réveillez pas madame...; D, Praha, Dilia 1974)
Balzac, Honoré de: Lilie v údolí (Le lys dans la vallée; R, Praha, Svoboda 1976)
Diderot, Denis: Je dobrý? Je zlý? (Est-il bon? Est-il méchant?; D, Praha, Dilia 1972)
Duras /Durasová/, Marguerite: Celé dny po stromech (Des Journées entières dans les arbres; D, Praha, Dilia 1970)
Gary, Romain: Lady L. (Lady L.; R, Praha, Práce 1990, Drahoslava Janderová = Sergej Machonin)
Gary, Romain: Příslib úsvitu (La promesse de l'aube; R, Praha, Svoboda 1986)
Kristofová, Agota: Třetí lež (Le troisième mensonge, R, in: Důkaz / Třetí lež, Praha, Mladá fronta 2001)

Merrien, Jean: Záhadný Kryštof Kolumbus (Cet étrange Christophe Colombe, R, Praha, Olympia 1972)

Raspail, Jean: Já, Antoine de Tounens, král patagonský (Moi, Antoine de Tounens, roi de Patagonie, R, Praha, Práce 1987)

Sand /Sandová/, George: Consuela (Consuelo; R, Praha, Svoboda 1988)
Simenon Georges, Slečny z Concarneau, Malempin (Les demoiselles de Concarneau, Malempin, R, Praha 1985, Svoboda)

Simenon, Georges: Měsíční úžeh (Le coup de lune; R, in: Vlak / Měsíční úžeh, Praha, Svoboda 1979)
Tournier, Michel: Kašpar, Melichar a Baltazar (Gaspard, Melchior et Balthazar; R, Praha, Mladá fronta 1999, + Abigail Kozlíková, Jarmila Fialová)
Tournier, Michel: Král duchů (Le Roi des Aulnes; R, Praha, Odeon 1988, Drahoslava Janderová = Sergej Machonin)
Fombelle de, Timothée: Tobiáš Lolness I – Život ve větvích (Tobie Lolness I – La vie suspendue, R, Praha, Baobab 2008)

Fombelle de, Timothée: Tobiáš Lolness II – Elíšiny oči (Tobie Lolness II – Les yeux d´Elisha, R, Praha, Baobab 2009)

Makine, Andreï, Rekviem za Východ (Rekviem pour l´Est, R, Praha, Paseka 2009)

Vybrané překlady z italštiny:

Bernari, Carlo – Vecchi, Pierluigi de: Tintoretto (L'opera completa del Tintoretto; monografie, Praha, Odeon 1981)
Lassaigne, Jacques – Minervin /Minervinová/, Fiorella: Edgar Degas (Edgar Degas; monografie, Praha, Odeon 1985)
Ledda, Gavino: Drsné pastorále (Padre padrone; R, Praha, Odeon 1982)
Levi, Primo: Je-li toto člověk (Se questo è un uomo; R, Praha, Sefer 1995)
Levi, Primo: Potopení a zachránění (I sommersi e i salvati; R, Kolín nad Rýnem, index 1989; Praha, Mladá fronta 1993)
Procacci, Giuliano: Dějiny Itálie (Storia degli italiani; monografie, Praha, Lidové noviny 1997, + Bohumír Klípa, Kateřina Vinšová)

Hovory s Primo Levim (Primo Levi: Interviste e conversazioni 1963-1987; rozhovory, uspořádal Marco Belpoliti, Praha Litomyšl, Paseka 2003)

Narodila se v Táboře, kde dnes i žije. Vystudovala portugalistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během studií strávila rok v portugalském Portu. Po ukončení studia pracovala několik let na velvyslanectví Portugalska. Nyní je překladatelkou portugalštiny na volné noze. Pro Baobab přeložila knihu Uvnitř – Průvodce hlubinami mozku. Podílí se na činnosti Sousedské univerzity Septem Artes.

Vystudovala ilustraci na UMPRUM. Ráda pracuje s různými materiály a technikami a objevuje nová výtvarná vyjádření. Zabývá se jak každodenními motivy, tak snovou tématikou. Je členkou audio-vizuálního dua GAUNER.

Česká spisovatelka, hispanistka a novinářka. Vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia zde pracovala šest let jako odborná asistentka. Od roku 2007 do roku 2008 pracovala jako vedoucí zahraniční redakce týdeníku Respekt. Poté odcestovala do Argentiny a do Brazílie: pět let pobývala v brazilském státě Mato Grosso do Sul, v São Paulu a v Buenos Aires, kde učila potomky českých krajanů, kteří emigrovali z Československa do Brazílie a Argentiny. V mnoha českých médiích (např. Respekt, Lidové noviny, kulturní příloha Práva Salon) publikuje eseje, zahraničněpolitické články, reportáže, recenze, povídky a autorské sloupky. Píše rovněž povídky pro rozhlasovou stanici Vltava a písňové texty pro zpěvačku Moniku Načevu. V současnosti pracuje v Institutu Cervantes v kulturním oddělení. Je vdaná, bydlí v Praze a ve Velkých Losinách.

Vystudovala romanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracovala jako editorka a redaktorka mj. v týdeníku Respekt, nakladatelství ERM a Lidových novinách. Přeložila díla Nicolase Bouviera, Henriho Michauxe, Alphonse Allaise a řadu komiksů: Ibicus (Pascal Rabaté), Modré pilulky (Frederic Peeters), Pascin (Joan Sfar), Marzi (Sylvain Savoia a Marzena Sowa), Zpátky na zem (Jean Ferri a Manu Larcenet), Pan Ovocňák (Nicolas de Crécy) a další a pro nakladatelství Baobab dva komiksy Davida B. (Král Špunt a Zahrada ve zbrani) a dětskou detektivku Jeana-Clauda Mourlevata Jefferson.