Varlam Salamov

Varlam Šalamov

Vologda 1907 – Moskva 1982
Spisovatel

Varlam Tichonovič Šalamov se narodil v rodině kněze. Po ukončení deváté třídy dva roky pracoval jako koželuh, než se rozhodl studovat práva. Prvně byl zatčen v roce 1929 za účast na protistalinské demonstraci. Odsouzen byl ke třem rokům lágru na severním Urale. Poté co se vrátil do Moskvy, pracoval jako novinář. Roku 1937 byl znovu zatčen a odsouzen k pěti letům lágru na Kolymě za „kontrarevoluční trockistickou činnost“. Další trest pak dostal v roce 1943. Propuštěn byl roku 1951. Do Moskvy se mohl vrátit až za dva roky, ale jen na tři dny. Hlavní město měl totiž zakázáno. Následkem represí trvajících celkem sedmnáct let Šalamov přišel o zdraví i o rodinu, žena s dcerou jej opustily. Až do rehabilitace roku 1956 žil a fyzicky pracoval v Kalininské oblasti u Moskvy. Tam také napsal Kolymské povídky. V roce 1957 mu vyšlo několik básní (časopis Znamja) a první sbírku básní Křesadlo vydal v roce 1961. Následovaly další: Šelest listí, 1964; Cesty a osudy, 1967. Jeho prózu však redakce odmítaly. Šalamov psal dál: povídky, básně, články, eseje. Šalamov zemřel 17. ledna 1982 v ústavu pro choromyslné. Svět tohoto velkého spisovatele a mučedníka gulagu neoplakal, neboť jej měl již nějakou dobu za mrtvého. Jeho prózy a básně z lágru se v Rusku začaly uveřejňovat až v roce 1987. Výběr z Kolymských povídek vydal liberální časopis Novyj mir v roce 1988. Čtyřdílné sebrané spisy Varlama Šalamova, kde jsou prózy kolymského cyklu i texty volně na něj navazující, vyšly v Rusku až v roce 1989. Od šedesátých let však jeho práce byly tištěny v zahraničí, v USA, západním Německu a v Anglii. Postupně zde vyšlo šest svazků povídek.