I když se narodila v Hradci Králové, vyrůstala ve Zlíně, kde se seznámila s malířem a básníkem Jaroslavem Kovandou, který ji ve vzájemné výtvarné škole Robinson naučil vnímat barvy a dívat se na věci a život. Poté vystudovala Střední školu uměleckoprůmyslovou v Uherském Hradišti a pokračovala do Prahy, do ateliéru ilustrace a grafiky na UMPRUM. Působí v ateliéru NaPOLI, kde vytváří papírové skládačky a vystřihovánky a autorské knížky. Spolu s Klárou Zahrádkovou, Jakubem Plachým a Zuzanou Bramborovou vede Knihkupectví a galerii Xao v pražských Vršovicích. Pěstuje chrpy, fazolky a další zeleninu a bylinky na zahrádce v Podkrkonoší. Baví ji zhmotňovat smyšlené postavy, které uvádí na svět v podobách látkových i papírových hraček spolu s jejich příběhy a charaktery pod značkou AKA.

Absolventka Fakulty grafiky Akademie výtvarného umění ve Varšavě. Kreslí a píše knihy pro děti i dospělé. V roce 2016 byla nominována na prestižní cenu Astrid Lindgren Memorial Award. Ola Cieślak! To je vážně chytrá holka, bystrá jak vodopád! (Grażka Lange)

Vystudovala v ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM u Juraje Horvátha, absolvovala stáž u Kryštofa Kintery a na berlínské UDK u Henninga Wagenbretha. Je autorkou knih Návody k použití, Kůže kožešina trofej lasička fretka kuna otazník (sbírka fotografií z aukro.cz), Z oceli a větru, Gewalttätige Rezepte ohne Blut (Recepty plné násilí bez krve), Aroma souznění a Jaro. Věnuje se ilustraci a grafickému designu pod hlavičkou studia onkubator.com. Jako grafik a výtvarník spolupracuje s českou experimentální hudební scénou. Žije a pracuje v Praze a v Lipsku. Spolu s Alžbětou Zemanovou, Zuzanou Bramborovou a Jakubem Plachým provozují galerii a knihkupectví XaoXax.

Narodil se v martinickém hlavním městě Fort-de-France, kde také až na období několikaletého studia v Paříži (humanitní vědy a sociologie) prožil celý život. Už v době, kdy vyšla jeho prvotina Kronika sedmeré bídy (1986), a pak i po celý život, pracoval jako vychovatel mladých mužů propuštěných z vězení. Za jeho třetí román Texaco mu v roce 1992 byla udělena nejprestižnější francouzská literární cena (prix Goncourt). Každá z nových knih Patricka Chamoiseaua (Devatero vědomí ptáka Malfiniho, 2009; Crusoova stopa, 2012) přesvědčuje čtenáře, že minulost není nikdy tak monotematická, jak se na první pohled může zdát, a často nabízí otázky, které v oživených archetypálních obrazech minulosti (vypravěč, kterému došel dech, nebo starý otrok, který touží po znovuzrození, či černošský Robinson atd.) mohou evokovat znovu něco nového a aktuálního. Chamoiseau se zřetelně liší od svých antilských souputníků (Edouard Glissant, Raphaël Confiant, Maryse Condé, Kettly Mars) silou své básnické obrazotvornosti, živým autentickým vyprávěním, neotřelým jazykem a především postojem k životu, v němž je možno vidět a prožít obě stránky černobílého protikladu současně. Tento pohled na svět stojí na předpokladu, že člověk je dobrý (někteří si pouze myslí, že jsou o něco lepší) a lidská povaha je mnohostranná. Autorův optimismus se vyhýbá zjednodušeným závěrům a je jednoznačně nesmiřitelný pouze k nelidskosti.

Marek Toman (1967), spisovatel a publicista. Věnuje se historickým románům s přesahem do současnosti a knihám pro děti.

V románu Chvála oportunismu (2016) pojednal českou historii z pohledu Černínského paláce v Praze, soustředil se na postavy J. Masaryka a R. Heydricha. V Neptunově jeskyni (2018) zachytil dějiny pražských česko-židovsko-německých Vinohrad a vily Grébovka očima sochy Neptuna. V Oku žraloka (2018) se zabýval českými interbrigadisty, levičáky a trampy z pohledu J. Klecana, negativního hrdiny z Fučíkovy Reportáže, psané na oprátce. Na román navázala edice nově objevených Klecanových dopisů Zrádce, hrdina, spisovatel? (2021). V románu Panna (2022) Toman zpracoval příbramský příběh o muži ukrývaném desítky let, na pozadí komunistické snahy vybudovat v Příbrami novou společnost.

V knize pro děti Cukrárna U Šilhavého Jima (2018) Toman vypráví o statečné knihovnici, která mezi zálesáky propaguje krásy literatury. Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse (2019) líčí, jak hoch z dobré rodiny musí pro nejkrutějšího pirátského kapitána znovu napsat jeho lodní knihovnu. Trilogii příběhů propagujících četbu a čtenářství završuje Nožička a Wohryzek (2022) – mladému Čechoameričanovi pomáhají v pátrání po uneseném tatínkovi K. Čapek, F. Kafka a J. Hašek.

Pro komiks Odsunuté děti o příbězích dětí odsunutých sudetských Němců (2021) napsal Toman scénáře.

M. Toman pravidelně vystupuje v knihovnách, školách a na festivalech v České republice a v zahraničí, též se svým Divadlem Čučka. Jeho knihy pro dospělé a pro děti získaly vícero literárních ocenění a byly přeloženy do deseti jazyků.

Básnířka a prozaička Krisztina Tóthová patří k předním autorkám současné maďarské literatury. Jako básnířka debutovala v roce 1989 sbírkou Őszi kabátlobogás (Podzimní vlání kabátu), následovaly sbírky A beszélgetés fonala (1994, Nit rozhovoru), Az árnyékember (1997, Stínový člověk) či Magas labda (2009, Vysoký míč). Výbor z dosavadní básnické tvorby vyšel pod jménem Porhó (2001, Prašan), za tuto knihu získala Tóthová cenu Palládium. Její samostatnou prozaickou prvotinou je povídkový soubor Vonalkód (Čárový kód) z roku 2006, který byl přeložen do několika evropských jazyků včetně češtiny, následovaly další prozaické knihy Hazaviszlek, jó? (2009, Pojď, já tě vezmu domů), Pixel (2011) a Pillanatragasztó (2014). V roce 2013 vydala svůj první román Akvárium, který rok poté vyšel i v češtině. Kromě psaní, publicistiky a překladu z francouzštiny se věnuje také výrobě vitráží a restaurátorství.

Za svou tvorbu získala Krisztina Tóthová řadu ocenění; z těch nejvýznamnějších bychom mohli jmenovat cenu Attily Józsefa (2000), cenu Palládium (2001) či cenu Sándora Máraiho (2007). V roce 2009 byla vyznamenána Vavřínovým věncem Maďarské republiky a v roce 2011 byla jmenována členkou Széchenyiho literární a umělecké akademie, přidruženého ústavu Maďarské akademie věd.

Libretista, scenárista, výtvarník, skladatel a textař Vojtěch Mašek (narozen 1977) vystudoval scenáristiku na pražské FAMU. Jako režisér a scenárista debutoval absurdním příběhem exhibicionisty a jeho rodičů Tomík, který je součástí povídkového celovečerního snímku Šest statečných (1999). Poté se podílel na několika krátkých studentských filmech. Se spolužákem Džianem Babanem Vojtěch Mašek vytvořil mj. komiksovou trilogii Monstrkabaret Freda Brunolda uvádí (2004 až 2008) a také cyklus divadelních představení s názvem Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhá!, který diváci mohli zaznamenat ve Studiu Hrdinů. Vojtěch Mašek přišel s nápadem Recykliteratury, která uspěla i na Facebooku. Jedná se o kombinování fotografií a textů nalezených v knihách a časopisech, čímž vznikají zejména krátké anekdoty, často absurdní, které se občas mohou spojit v ucelený příběh. S režisérem Václavem Kadrnkou a dramaturgem Jiřím Soukupem Vojtěch Mašek napsal scénář historického dramatu Křižáček (2017). Snímek inspirovaný epickou básní Jaroslava Vrchlického zasazenou do doby vrcholného středověku získal devět nominací na Českého lva, mj. za scénář.

Krištof Kintera je synem Libuše Kinterové (roz. Pekárkové) a grafika Vladimíra Kintery. Jeho mladší sestra Markéta Kinterová je vizuální umělkyně, fotografka a tvůrkyně autorských knih. V letech 1992–1999 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Jiřího Lindovského, Aleše Veselého, Michaela Bielického a Milana Knížáka, postgraduálně pak ještě v letech 2003–2004 na Rijksakademie van beeldende kunsten v Amsterdamu. Samostatně vystavuje od poloviny devadesátých let. Celkem třikrát byl nominován na Cenu Jindřicha Chalupeckého. V minulosti byl zastupován Galerií Jiří Švestka. V devadesátých letech byl členem a vůdčí osobností divadelně-performativní skupiny Jednotka. V roce 1999 patřil k zakladatelům Univerzálního prostoru NoD (dnes Experimentální prostor NoD) v patře nad hudebním klubem ROXY a stal se prvním kurátorem tamní galerie. Pravidelně spolupracuje na výtvarném pojetí a výstavách divadelního festivalu 4+4 dny v pohybu v Praze. V roce 2006 vytvořil vizuální koncept pro osmý ročník festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Podílel se také na kontroverzní sochařské instalaci Entropa vytvořené v roce 2009 sochařem Davidem Černým pro atrium budovy Justus Lipsius v Bruselu rámci českého předsednictví v Radě Evropské unie. Spolu s životní partnerkou Denisou Václavovou, kulturní organizátorkou a dramaturgyní festivalu 4+4 dny v pohybu, stáli v letech 2012–2017 za programem uměleckých instalací Galerie ProLuka na nezastavěném prostranství v pražských Vršovicích. Mezi lety 2009 a 2011 byl vedoucím pedagogem ateliéru sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V roce 2007 byl kurátorem kolektivní výstavy Hrubý domácí produkt ve výstavním prostoru Galerie hlavního města Prahy v Městské knihovně v Praze. Tamtéž měl v roce 2012 i jednu ze svých dosavadních největších samostatných výstav Výsledky analýzy. Druhá jeho zásadní česká výstava Nervous Trees se uskutečnila o pět let později v pražské Galerii Rudolfinum. Právě v desátých letech dostal příležitost také k uspořádání samostatných výstav ve významných zahraničních institucích, jako Museum Tinguely v Basileji (2014), Kunstal Rotterdam (2015) či Kunstalle Bratislava (2016). Krištof Kintera žije v Praze.

Joëlle Jolivet se narodila v roce 1965 ve francouzském Ivry-sur-Seine, kde také pracuje. Vystudovala grafický design na Akademii užitých umění v Paříži a litografii na Akademii krásných umění. Od té doby se zabývala knihami. Zajímala se stejně tak o ilustraci, typografii nebo tisk. Naproti tomu knihy nepsala, pouze dlouhodobě spolupracovala s autory jako Fani Marceau, a především s Jean-Lucem Fromentalem, se kterým pracovala na šesti knihách. Jolivet ve svých ilustracích spojuje humor a jednoduchost, avšak s dokumentární přesností. Nejčastěji ilustruje technikou linorytu. Vyšlo více než padesát publikací s jejími ilustracemi, z nichž většina je překládána do celého světa. Ilustrovala také mnoho obálek románů a čas od času pracuje pro noviny. Ocenění sklidila kniha J.-L. Fromentala 365 tučňáků s jejími ilustracemi, která vyšla v několika jazycích. Zvířata i kostlivci, ale také kostýmy, pohádky, příběhy shakespearovské i napínavé, vzdělávací tituly, knížky pro děti i pro mládež, to všechno spadá do jejího portfolia. Smysl pro humor zaručen.

Jean-Luc Fromental, francouzský spisovatel, scenárista a nakladatel, pracoval nejprve jako redaktor, novinář, reklamní a televizní scenárista a organizátor kulturních festivalů, později především jako autor scénářů desítek animovaných filmů a seriálů. Úzce spolupracuje s nejlepšími francouzskými komiksovými kreslíři a ilustrátory různých generací.

Písničkář, básník, režisér. Autor knih Resumé 17, Padavčata, Stroboskopy, Do vesmíru! a Středohoří. Pod pseudonymem Cermaque vydal 9 studiových alb: Krajiny bez rytíře, Dům slzí, Přítel holubů, Divozemí, Démon v Paříži, Rodinné album, Gravitace, Neboj a Teorie dospělosti. Foto: Tomáš Vodňanský

Zuzana Demlová působí mezioborově v oblastech komunity, umění a vzdělávání. V rámci naplňování strategie pro kulturu a cestovní ruch vede pro městskou samosprávu v Jihlavě projekt Jihlava vzdělává kulturou. Od roku 2018 koordinuje pro Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA projekt Škola tančí. Je spoluzakladatelkou sdružení KVAS, v němž vede projekty zaměřené na veřejný prostor (zážitková hra Urban Game v Jihlavě a Praze 14), podílí se na tvorbě koncepcí, metodik a lektoruje ve vzdělávacích projektech (mediální dílna Hatefree – Škola pro všechny / Média tvořivě pro sdružení Aisis / Využití digitální fotografie ve výuce výtvarné výchovy pro pedagogy ve spolupráci s NG Praha / IntegrArt a Art for Social Change – Play Against Violence ve spolupráci s organizací Media Artes Ohrid, Makedonie). Její kniha Pohádky o kolečkách a nekonečnu byla oceněna v soutěži Zlatá stuha 2019 v kategorii literatury faktu pro děti. Je absolventkou oboru multimédia na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Absolvovala stáže na Akademii výtvarných umění, Kluž, Rumunsko a na Akademii výtvarných umění, ateliér multimédia, Milán, Itálie.

Vyrostla v Cannes v rodině, kde se pěstovala klasická hudba a zájem o historické záhady. První příběhy začala psát už na vysoké škole zaměřené na knihovnictví a brzy se připojila k internetové komunitě autorů fantasy Plume d'argent. V roce 2005 se přestěhovala do Belgie, kde pokračovala ve studiích, ale také těžce onemocněla. „Psaní se mi tenkrát stalo únikem z mašinerie léčení, pak jsem se díky němu postavila na nohy a nakonec už jsem psát nepřestala...“ Svět Christelle Dabosové je originální a bohatý, její představivost je živena klasickým kulturněhistorickým vzděláním i oblíbenou četbou, ať už francouzských klasiků, nebo Harryho Pottera.

Madalena Matoso vystudovala komunikační design na Fakultě výtvarných umění v Lisabonu a postgraduálně grafický design na Fakultě výtvarných umění v Barceloně. V roce 1999 založila spolu s Isabel Minhos Martins a Bernardem P. Cavalhem grafické a ilustrátorské studio Planeta Tangerina. Od roku 2006 Planeta Tangerina vydává ilustrované knihy. S knihou A Mesa é uma Mesa, Será? (2006), Quando Eu Nasci (2007) a Andar Por Aí (2009), obdržela Special Mention v Národní ceně ilustrace. V roce 2008 obdržela stejnou cenu za A Charada da Bicharada, vydanou nakladatelstvím Texto Editores s textem Alice Vieiry.

Daniela Olejníková je slovenská výtvarnice a ilustrátorka. Absolvovala studium grafiky na VŠVU v Bratislavě v Ateliéru ilustrace pod vedením prof. Dušana Kállaye. Se svými kresbami se od roku 2005 zúčastnila více než deseti výstav, dvakrát získala ocenění v soutěži Nejkrásnější knihy Slovenska. Vydala autorskou knihu Liek pre Vĺčika (ASIL, 2013). Ilustrovala knihu Jiřího Dvořáka Havětník (Baobab, 2015), oceněnou v roce 2017 Zlatým jablkem na Bienále ilustrací Bratislava.

je grafik a ilustrátor. Studuje v Ateliéru ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Je autorem poučných autorských knih: Velká kniha čůrání (Labyrint, 2013), Hakenkreuz in Ordinary life (Kudla Press, 2016), Jak žijí dnes (Fake Fake Fake, 2019) a dalších. V nakladatelství Baobab vydal knihu pro nejmenší Je ráno (2019) a dvoubarevný kreslený příběh Sledujte slona (2020). Věnuje se ilustraci, písmomalířství (Chyba & syn) a grafickému designu. Hraje na bicí.

Vystudoval Ateliér ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vytvořil například sérii grafických listů: Apokalypsa aneb Nowiny strašliwé o konci swěta, ilustroval knihy Etgara Kereta. Vydal autorskou knihu To je Jeruzalém (Baobab, 2019). Věnuje se komiksu, ilustraci a hraní v noise-punkové kapele Kočkolit. Jím ilustrovaný komiks „Tady to smrdí jako čert!“ z knihy Odsunuté děti (2021, Paměť národa) získal v roce vydání cenu Muriel za nejlepší krátký komiks.

Manuel Marsol je španělský autor obrazových knih a ilustrátor. V roce 2017 získal na veletrhu dětské knihy v Boloni jako první Španěl cenu za ilustrace pro děti pro autora pod třicet pět let. Porota ocenila „vysokou originalitu a skvělou techniku – autor přitom míří mimo mainstream, aby mluvil osobitým hlasem, což je mimořádně ojedinělé“. Na boloňský veletrh byl nominován za Španělsko čtyřikrát po sobě. Je nositelem řady dalších cen. Jeho knihy vycházejí ve Španělsku, ve Francii a Portugalsku, ale také například v Japonsku, Jižní Koreji a v Číně. Pro Čechy nebude bez zajímavosti, že ilustroval i Kafkovu Proměnu. Jako ilustrátor se ale věnoval i Melvillově Bílé velrybě, vydal také obrazovou knihu o svých oblíbených místech v Madridu, ilustroval pohádky, mýty, westernové příběhy i text Sado Masocha. Vystudoval reklamu a audiovizuální komunikaci. Díky ceně z Boloni vytvořil knihu Pan Fermín založenou na španělských pověstech – o muži, který na horské cestě zmizel v jeskyni. „Co tam našel? Démony? Nebo poklad?“ uvažuje Marsol.

Joseph Boyden je Kanaďan hlásící se ke svému částečně indiánskému původu. Ve svých dílech (mimo jiné ve třech rozsáhlých románech, Three Day Road, Through Black Spruce a The Orenda, tvořících jakousi volnou trilogii) zkoumá životy původních obyvatel Severní Ameriky, zejména pak to, jak se utvářejí ve střetu s kulturou bílých kolonizátorů.