Patrick Chamoiseau

Patrick Chamoiseau

Fort-de-France, 1953
Spisovatel

Narodil se v martinickém hlavním městě Fort-de-France, kde také až na období několikaletého studia v Paříži (humanitní vědy a sociologie) prožil celý život. Už v době, kdy vyšla jeho prvotina Kronika sedmeré bídy (1986), a pak i po celý život, pracoval jako vychovatel mladých mužů propuštěných z vězení. Za jeho třetí román Texaco mu v roce 1992 byla udělena nejprestižnější francouzská literární cena (prix Goncourt). Každá z nových knih Patricka Chamoiseaua (Devatero vědomí ptáka Malfiniho, 2009; Crusoova stopa, 2012) přesvědčuje čtenáře, že minulost není nikdy tak monotematická, jak se na první pohled může zdát, a často nabízí otázky, které v oživených archetypálních obrazech minulosti (vypravěč, kterému došel dech, nebo starý otrok, který touží po znovuzrození, či černošský Robinson atd.) mohou evokovat znovu něco nového a aktuálního. Chamoiseau se zřetelně liší od svých antilských souputníků (Edouard Glissant, Raphaël Confiant, Maryse Condé, Kettly Mars) silou své básnické obrazotvornosti, živým autentickým vyprávěním, neotřelým jazykem a především postojem k životu, v němž je možno vidět a prožít obě stránky černobílého protikladu současně. Tento pohled na svět stojí na předpokladu, že člověk je dobrý (někteří si pouze myslí, že jsou o něco lepší) a lidská povaha je mnohostranná. Autorův optimismus se vyhýbá zjednodušeným závěrům a je jednoznačně nesmiřitelný pouze k nelidskosti.