Jean-Claude Mourlevat (1952) strávil dětství na venkovském statku v Auvergne, školní léta od deseti do osmnácti let prožil v internátu na lyceu Blaise Pascala v Ambertu, což ho velmi poznamenalo. Po vysokoškolských studiích pracoval několik let jako profesor němčiny. Ještě jako pedagog se na škole začal věnovat divadlu, psal a hrál klaunské skeče pro děti, režíroval Brechta, Cocteaua, Shakespeara.

Od roku 1997, kdy napsal první román, mu vyšla řada knih pro děti, z nichž nejznámější a nejvíc oceňované kritikou jsou L’Enfant Océan (1999), Le Combat d’hiver (2006, česky Zimní bitva, Baobab 2008) a La rivière à l’envers (2000, 2001, česky Řeka, která teče pozpátku, Baobab 2016). Tvrdá léta strávená v internátu se projevují v jeho tvorbě jako touha po svobodě, po útěku, po překonávání těžkých chvil a beznaděje. Zlomovým dílem pro něj byl román L’Enfant Océan (1999), v němž poprvé rozvinul všechna svá témata a který se setkal s mimořádným ohlasem.

O svém údělu spisovatele mimo jiné napsal: „Jsme uhněteni ze svého dětství, z toho, co jsme, z toho, co si myslíme, že budeme. Neustále mezi všemi těmi rovinami oscilujeme. Slova, literatura a umění umožňují to všechno propojit. Taky nám dovolují odpoutat se od brutality světa, od jeho barbarství…“

Po SUPŠ v Uherském Hradišti absolvoval monumentální malbu na pražské UMPRUM (1979–1985). Živil se jako topič, noční hlídač, restaurátor, správce depozitáře. Linorytový velmistr, je držitelem Řádu staré hrmy BKS, laureátem Ceny Revolver Revue a držitelem historicky prvního ocenění věnovaného linorytu na Grafice roku. Kromě ilustrací se věnuje volnému linorytu a divoké deníkové tvorbě.
Literatura: Události, komentáře (1960–2020), Panáček, pecka, švestka a zase panáček (Vojtěch Mašek, 2019), Valouškova zvířátka (2014), Chrudošův zvěřinec (2014), Zazi v metru (Raymond Queneau, 2010), Žaloudění v Kundibále (J. Z. Lévi-Ostrowid, 2010), Chrudošův mix přísloví (2008), O zlaté mrkvi (2003). Kniha Panáček, pecka, švestka a zase panáček získala mimo jiné prestižní cenu Bologna Ragazzi Award 2019, první místo v kategorii Fiction a významnou nizozemskou cenu Zilveren penseel (Stříbrný štětec).

Knihu Stromovka aneb abeceda vzácných či všelijak nádherných stromů ilustrovaly děti v ateliéru Mgr. Ivany Blažkové při ZUŠ Václava Pichla v Bechyni a děti, které se účastnily výtvarných dílen na baobabích létech v bechyňské klášterní zahradě.

Vystudovala agronomii. Pracovala v laboratoři, poté v knihkupectví, ve vesnické knihovně, dnes je zaměstnankyní kláštera v Milevsku. Je kmenovou autorkou nakladatelství Baobab, kde vydala šest knih pro děti. Krátké texty různých žánrů publikuje v časopisech a novinách. Pravidelně píše pro blog týdeníku Respekt. Žije v jižních Čechách. Byl jí udělen titul Knihovnice roku a její knihy bývají pravidelně oceňovány Zlatou stuhou IBBY. 

Studovala na FFUK v Praze, obor filosofie, absolvovala ateliér ilustrace a grafiky na VŠUP v Praze. Věnuje se kresbě, grafice, animovanému filmu a ilustraci. V nakladatelství Scientia jí vyšla autorská knížka pro děti Vytahaný koblih, pro nakladatelství Labyrint nově ilustrovala Šibeniční písně Christiana Morgensterna. Její autorská kniha Papaver vyšla v nakladatelství Argo. 

Jiří Dvořák se narodil v roce 1970 ve Frýdlantu. Dětství prožil v Praze; chtěl se stát botanikem nebo autorem dobrodružných románů. V roce 1993 absolvoval obor rostlinné biotechnologie na Vysoké škole zemědělské; tam pochopil, že vědcem nebude. Pracoval jako korektor a později jako redaktor v řadě periodik; nyní je šéfredaktorem časopisu Naše krásná zahrada.
Svou náklonnost k biologii a k dobrodružství spojil v psaní knih, v nichž často prostřednictvím příběhů vypráví o přírodě. Žije v Praze, rád fotografuje, spí a mlčí.
Knihy: Plesk! (ABR, 1997), Kvítka z čertovy pohádky (vlastní náklad, 2002), Slepice a televize (Baobab, 2003), Zpátky do Afriky! (Baobab, 2005), Minimax a mravenec (Baobab, 2009), Stromovka (s Terezou Horváthovou, Baobab, 2010), Rostlinopis (Baobab, 2012), Jak zvířata spí (Baobab, 2014), Havětník (Baobab, 2015), Bydlíme! (Baobab, 2019), Slunečnice (Baobab, 2020).
Byl několikrát oceněn Zlatou stuhou, nominován na Literu za dětskou literaturu, za rozhlasové
pohádky získal cenu Grand Prix Bohemia.

Studovala francouzštinu na jazykové škole v Brně, v roce 1983 začala studovat filozofii na Filozofické fakultě UK a fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, v roce 1985 přešla na klasickou filologii na FF UK, kde v roce 1991 absolvovala s diplomovou prací Problém jednoty areté u Platóna (na dialogu Prótagoras). V letech 1995–2003 absolvovala tamtéž postgraduální studium, které zakončila disertační prací Mohou Múzy lhát? (Múzy v prooimiu Hésiodovy Theogonie). Od roku 1992 pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií jako odborná asistentka. V současnosti přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii na Karlově univerzitě. Je autorkou jedenácti básnických sbírek, píše také povídky, romány a knihy pro děti. Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (Praha 2011) obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu. V roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy.

Vystudoval v ateliéru animovaného filmu a televizní grafiky na VŠUP u profesora Barty. Pracuje jako grafický designér a animátor ve svém vlastím studiu Oficina. Hraje na bicí v kapele Mezon.

Vystudoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru ilustrace a grafiky pod vedením profesora Jiřího Šalamouna. Absolvoval stáže v ateliéru fotografie (doc. Pavel Štecha) a písma a typografie (prof. Jan Solpera). Věnuje se kresbě, grafice, grafickému designu, ilustraci a vydávání knih pro děti a mládež v nakladatelství Baobab, které vede se svojí ženou Terezou Horváthovou. Stojí za pouličním projektem POPROSVET. Jako grafik a ilustrátor pracuje pro nakladatelství Argo, GplusG, Labyrint, Torst a Triáda. Publikoval v časopisech Souvislosti, Dotyk, Revolver Revue a Park. Od roku 2000 je autorem vizuálního stylu Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Za knihu Příběhy z Parní lázně získal v roce 2001 na Lipském knižním veletrhu cenu Nejkrásnější kniha světa. Od roku 2003 je vedoucím ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM. V letech 2010—2015 vytvářel výstavní program galerie Baobab, zaměřené na grafiku, autorskou knihu a ilustraci a jiné, spíše výtvarné než konceptuální proudy v současném umění. Od roku 2012 připravuje spolu s Janem Čumlivským výtvarnou část mezinárodního festivalu Tabook.

Nakladatelka, redaktorka, překladatelka, spisovatelka, organizátorka. Vystudovala na FFUK v Praze obor francouzský jazyk a literatura. V roce 2000 založila se svým mužem Jurajem Horváthem nakladatelství knih pro děti Baobab. V roce 2011 vymyslela a zorganizovala první ročník mezinárodního festivalu malých kvalitních nakladatelů Tabook. Kromě práce v nakladatelství píše knihy pro děti, prózu i poezii, nárazově také překládá a píše filmové scénáře. Iniciuje neziskové kulturní akce a věnuje se mírnému politicko-kulturnímu aktivismu. Za knihu Modrý tygr obdržela cenu Zlatá stuha pro rok 2005. Podle knihy vznikl stejnojmenný film v režii Petra Oukropce. Žije v Táboře, kde se svým mužem vychovává osm dětí.

V 80. letech pracovala v Uměleckoprůmyslovém muzeu jako odborný pracovník v oddělení fotografie, kde připravovala výstavy a psala odborné publikace o fotografii (František Drtikol). Po roce 1989 pracovala jako manažerka kulturní sekce prezidentské kanceláře. V roce 1992 založila čajovnu v centru Prahy v Celetné ulici a později ještě čajovnu v Náprstkově muzeu jako nové, netradiční kulturní centrum. Píše poezii, povídky a pohádky.

Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Věnuje se autorské knize, je členem skupiny KOPR a výtvarným redaktorem týdeníku A2. Jeho unikátní kniha s názvem Je večer, vypusťte čerta získala ocenění Nejkrásnější česká kniha roku 2008. Na konci roku 2009 ji vydalo v české a anglické verzi nakladatelství Fra.

Petra Kubáčková se věnuje háčkování, odlévání a kreslení bytostí – loutek. Spolupracuje s divadlem Líšeň. Originálním stylem ilustrovala knihu Satanské tango Lászla Krasznahorkaie. Žije a pracuje v Brně.

Jakub Kudláč aka KK se narodil před léty v Bratislavě. Vystudoval konzervatoř, studoval skladbu a hrál v bratislavské kapele Volvic pič. Složil a nahrál hudbu k mnoha animovaným filmům. Později přesídlil do Prahy a založil rodinu. Přednáší filmovou hudbu na Baťově univerzitě ve Zlíně, studuje filosofii, skládá hudbu pro film i divadlo. V nakladatelství Baobab vyšla jeho první samostatná deska Baomuzikk.  

je ilustrátorka a animátorka. Vystudovala ateliér animace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde v současné době působí jako odborná asistentka. Věnuje se knižní a časopisecké ilustraci, ilustruje pro webové stránky a vede výtvarné dílny. Knihy s jejími ilustracemi byly několikrát oceněny v soutěžích Nejkrásnější české knihy a Zlatá stuha. Kniha To je Praha (Baobab, 2015), na níž spolupracovala se spisovatelkou Olgou Černou, obdržela čestné uznání na mezinárodním veletrhu dětské knihy v Boloni.

Jan Machonin (1976) se narodil v Praze. Vystudoval Ruská a východoevropská studia na Univerzitě Karlově. Zájem o ruskou literaturu a kulturu jej přivedl do Moskvy, kde žil s přestávkami v letech 2007–2023. Vyšly mu básnické sbírky Psi v Davosu (Petrov, 2003) a Pomalý sešit (Opus, 2024). Dlouhodobě se věnuje překladu z ruštiny a francouzštiny. Přeložil mimo jiné pětidílný cyklus Kolymské povídky Varlama Šalamova (G+G, 2012–2019), prózy švýcarské spisovatelky Agoty Kristofové Velký sešit, Třetí lež (Mladá fronta, 1995, 2001) a Včera (Akropolis, 2024), kroniku Nikolaje Leskova Až se hnou vody (Academia, 2024), výběr z poezie ruského básníka Alexandra Makarova-Krotkova Co můžu říct (Petrkov, 2015) či knihu vzpomínek a úvah malíře Viktora Pivovarova Zamilovaný agent (Torst, 2018). Společně s Alenou Machoninovou sestavil a přeložil antologii poezie básníků lianozovské školy Zloději všedních okamžiků (Arbor vitae, 2016).

Všestranná umělkyně, která si rozumí s punkovou kapelou i loutkovým divadlem, divadelní režií i improvizovanými dětskými představeními v nemocnicích. Po maturitě na gymnáziu v Praze v roce 1979 pracovala jako nápovědka a poté elévka Divadla Vítězného února (dnes Klicperova divadla) v Hradci Králové. V roce 1981 nastoupila jako pomocná síla v pražské nemocnici Na Františku. Roku 1983 absolvovala v Praze Lidovou konzervatoř (divadlo u Ivana Vyskočila) a pokračovala studiem režie a dramaturgie na katedře loutkářství Divadelní fakulty AMU (absolvovala autorskou inscenací Matky). V letech 1987–1996 pracovala jako režisérka v pražském loutkovém divadle Minor (Karkulín ze střechy, Paví král, Létající ryba, Bajaja, Dlouhý, Široký a Bystrozraký). V Branickém divadle později vznikla autorská inscenace Podzem a v dalším pražském divadle Rubín inscenovala hru podle románu J. Bunyana Poutníkova cesta (1999). V letech 1999–2001 působila také v Rádiu Limonádový Joe jako „moderatizátorka“ a pracovala v programovém časopise 14. Učí na Vyšší odborné škole herecké, věnuje se loutkoherectví a pracuje jako režisérka dabingu. Je jednou z organizátorek a hereček projektu Loutky v nemocnicích. Hrála v několika televizních filmech, např. Robinsonka (1974) či Jak se budí princezny (1977). V letech 1980–2000 hrála na klávesy a baskytaru ve skupinách Plyn, Dybbuk a Zuby nehty, s nimiž natočila celkem pět alb. Je spoluautorkou knih textů Texty Plyn, Dybbuk, Zuby nehty a Poletíme. Zastoupena je v knize rozhovorů Otočila jsem hlavu tím směrem. Její literární texty a poezie byly publikovány ve Tvaru. Za baobabí Knihufoss byla v roce 2007 nominována na cenu Magnesia Litera.

Jeden z nejznámějších současných švédských umělců. Zastupuje ho vyhlášená newyorská galerie David Zwirner a velkou přehlídku jeho prací uspořádalo v roce 2013 Muzeum moderního umění a art brut v Lille (All I Have Learned and Forgotten Again). Jeho umění je však skromné, domácí, intimní. Kreslí, maluje, vystřihuje a vytváří modely z papíru a z nalezených materiálů a také píše. Společně s malířkou Mammou Anderson žije a pracuje ve Stockholmu. Ucelený portrét Jockuma Nordströma vyšel v Revolver Revue č. 99.

Malířka, ilustrátorka, spisovatelka, autorka více než desítky obrazových knih pro děti. V letech 1943–1944 studovala na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Antonína Strnadela. Jako výtvarnice se účastnila řady výstav. Spolu s manželem byli členy výtvarné skupiny UB 12. Věnovala se olejomalbě, od roku 1962 též dětské literatuře a ilustrování knih pro děti, později převažovala v její tvorbě perokresba, kresba barevnými tužkami a v devadesátých letech malba vaječnou temperou. Vystavuje od roku 1958. Byla členkou Umělecké besedy. Její literární díla jsou přeložena do slovenštiny, angličtiny, němčiny, japonštiny, litevštiny a slovinštiny. V 70. letech se stala průkopnicí žánru bilderbuchu pro děti. Životním osudem zůstává spjata se svým manželem, malířem Jiřím Mrázkem (1920–2008).

Vystudovala v ateliéru ilustrace a grafiky na pražské VŠUP. Věnuje se ilustraci, grafickému designu, kresbě a malbě. Žije a pracuje v Praze.