Karol Sidon (hebrejským jménem Efrajim ben Šimon Alexander, heb. אפרים בן אלכסנדר‎‎, * 9. srpna 1942 Praha) je vrchní zemský a bývalý vrchní pražský rabín, dramatik, spisovatel, scenárista, náboženský myslitel, bývalý chartista a disident židovského původu. Některé povídky psal pod pseudonymem Chaim Cigan.

Český básník a esejista. Je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších českých autorů 2. poloviny 20. století. Patří k básnické generaci, která začala psát za doby protektorátu.

Malířka, ilustrátorka, spisovatelka, autorka více než desítky obrazových knih pro děti. V letech 1943–1944 studovala na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Antonína Strnadela. Jako výtvarnice se účastnila řady výstav. Spolu s manželem byli členy výtvarné skupiny UB 12. Věnovala se olejomalbě, od roku 1962 též dětské literatuře a ilustrování knih pro děti, později převažovala v její tvorbě perokresba, kresba barevnými tužkami a v devadesátých letech malba vaječnou temperou. Vystavuje od roku 1958. Byla členkou Umělecké besedy. Její literární díla jsou přeložena do slovenštiny, angličtiny, němčiny, japonštiny, litevštiny a slovinštiny. V 70. letech se stala průkopnicí žánru bilderbuchu pro děti. Životním osudem zůstává spjata se svým manželem, malířem Jiřím Mrázkem (1920–2008).

je ilustrátorka a animátorka. Vystudovala ateliér animace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde v současné době působí jako odborná asistentka. Věnuje se knižní a časopisecké ilustraci, ilustruje pro webové stránky a vede výtvarné dílny. Knihy s jejími ilustracemi byly několikrát oceněny v soutěžích Nejkrásnější české knihy a Zlatá stuha. Kniha To je Praha (Baobab, 2015), na níž spolupracovala se spisovatelkou Olgou Černou, obdržela čestné uznání na mezinárodním veletrhu dětské knihy v Boloni.

Studovala francouzštinu na jazykové škole v Brně, v roce 1983 začala studovat filozofii na Filozofické fakultě UK a fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, v roce 1985 přešla na klasickou filologii na FF UK, kde v roce 1991 absolvovala s diplomovou prací Problém jednoty areté u Platóna (na dialogu Prótagoras). V letech 1995–2003 absolvovala tamtéž postgraduální studium, které zakončila disertační prací Mohou Múzy lhát? (Múzy v prooimiu Hésiodovy Theogonie). Od roku 1992 pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií jako odborná asistentka. V současnosti přednáší starou řeckou literaturu, náboženství a filosofii na Karlově univerzitě. Je autorkou jedenácti básnických sbírek, píše také povídky, romány a knihy pro děti. Za knižní rozhovor s filosofem Karlem Flossem Bůh vždycky zatřese stavbou (Praha 2011) obdržela Cenu Nadace českého literárního fondu. V roce 2018 se stala první básnířkou města Prahy.

Část dětství prožil v Kolíně u svých prarodičů, kde také dva roky navštěvoval gymnázium. Maturoval v roce 1939 v Praze a od května 1940 pracoval dva roky jako zemědělský dělník v Povltaví. Pro svůj židovský původ byl v září 1942 nacisty transportován do Terezína a o měsíc později do vyhlazovacího tábora Treblinka. V roce 1943 při povstání v táboře se mu jako jednomu z mála podařilo se svým spoluvězněm Karlem Ungerem utéct a prošli přes Polsko do Německa, kde se dva roky skrývali pod falešnou identitou. Po válce dostudoval, byl však politicky perzekvován a v roce 1969 emigroval s rodinou do Švýcarska. V letech 1963 a 1971 vypovídal v Düsseldorfu v procesech jako jeden z 54 přeživších Treblinku. Po listopadu 1989 nejprve Prahu jen navštěvoval, nakonec zde trávil většinu času.

Již na začátku srpna 1968 odevzdal do nakladatelství rukopis knihy o Treblince. Nakonec kniha vyšla nejdřív německy v roce 1992 v nakladatelství Fischer Verlag a teprve o dva roky později česky v nakladatelství Torst pod názvem Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Po jejím vydání uskutečnil řadu besed a přednášek o holocaustu, antisemitismu a xenofobii. V roce 1997 mu byl in memoriam propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.

V 80. letech pracovala v Uměleckoprůmyslovém muzeu jako odborný pracovník v oddělení fotografie, kde připravovala výstavy a psala odborné publikace o fotografii (František Drtikol). Po roce 1989 pracovala jako manažerka kulturní sekce prezidentské kanceláře. V roce 1992 založila čajovnu v centru Prahy v Celetné ulici a později ještě čajovnu v Náprstkově muzeu jako nové, netradiční kulturní centrum. Píše poezii, povídky a pohádky.

Vystudovala VOŠ Václava Hollara a poté obor ilustrace na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara ZČU v Plzni v ateliéru doc. ak. mal. Mikoláše Axmanna. Za absolventskou práci Bibliofilie Odysseia jí byla udělena Cena děkana fakulty za vynikající diplomovou práci. Během studia absolvovala roční stáž v ateliéru ilustrace prof. ASP Mirosława Adamczyka a v ateliéru litografie prof. zw. Stefana Ficnera na UAP v Poznani. Věnuje se ilustraci, grafice, knižní vazbě a kurzům pro děti i dospělé.  Žije a pracuje na hospodářství nedaleko Plzně. 

Magdaléna Platzová vyrostla v Praze. Je dcerou spisovatelky Edy Kriseové a dokumentaristy Josefa Platze. Po studiu filozofie a krátké herecké kariéře působila jako novinářka v Literárních novinách a Respektu Je mimo jiné autorkou románů Aaronův skok, Anarchista a Druhá strana ticha, dvou povídkových knih a dětské knihy Toník a jeskyně snů. Od roku 2009 žije se svým manželem a třemi dětmi v Lyonu.

Vystudovala gymnázium s humanitním zaměřením a pracuje jako telefonistka. Živým, originálním jazykem píše sarkastické, sociálně podbarvené texty a pohádky. 

Vystudoval Ateliér ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vytvořil například sérii grafických listů: Apokalypsa aneb Nowiny strašliwé o konci swěta, ilustroval knihy Etgara Kereta. Vydal autorskou knihu To je Jeruzalém (Baobab, 2019). Věnuje se komiksu, ilustraci a hraní v noise-punkové kapele Kočkolit. Jím ilustrovaný komiks „Tady to smrdí jako čert!“ z knihy Odsunuté děti (2021, Paměť národa) získal v roce vydání cenu Muriel za nejlepší krátký komiks.

Vystudovala anglickou a americkou literaturu, žurnalistiku a masovou komunikaci na FF UK, FSV UK, Suffolk University a Hogeschool Utrecht. Pracovala jako dopisovatelka pro různá česká média v Belgii, poté zakotvila v redakci časopisu TÝDEN, nyní spolupracuje na volné noze s Deníkem N. V roce 2018 byla za rozhovor s íránskou spisovatelkou Azar Nafisi nominována na Novinářskou cenu. Od roku 2017 se věnuje převážně literárnímu překladu, překládá zejména vlámskou a nizozemskou literaturu. Převedla do češtiny díla významných literátů jako Tom Lanoye, Ilja Leonard Pfeijffer, Arthur Japin a dalších. Za překlad historického románu Konvertitka vlámského spisovatele Stefana Hertmanse byla v roce 2022 nominována na Cenu Josefa Jungmanna.

Vystudoval v ateliéru animovaného filmu a televizní grafiky na VŠUP u profesora Barty. Pracuje jako grafický designér a animátor ve svém vlastím studiu Oficina. Hraje na bicí v kapele Mezon.

Český prozaik, publicista, autor beletristických kronik z českých dějin a legionářské prózy. Především je znám jako autor historické beletrie. Narodil se na samotě Červený Dvůr nedaleko Kozího Hrádku. Studoval na gymnáziu a reálce v blízkém Táboře, kde po tu dobu bydlel (1904–1914) v domě na náměstí blízko školy, roku 1914 odmaturoval a hned roku následujícího byl odveden do první světové války a dostal se na haličskou frontu. Zde byl v roce 1916 zajat, poté vstoupil do československých legií. Roku 1918 byl delegátem zakázaného vojenského sjezdu, po tomto zjištění byl zatčen a vězněn ve Vladivostoku.Po návratu do Československa (1919) se stal zaměstnancem sekretariátu socialistického Svazu československých legionářů, krátce nato byl (1919–1922) úředníkem ministerstva národní obrany.V letech 1922–1950 pracoval v několika nakladatelstvích (např. Čin, Pokrok, Družstevní práce, Melantrich), nejprve jako úředník a později jako odpovědný redaktor, kupř. v roce 1926 pracoval v redakci Cestami odboje – Jak žily a kudy táhly československé legie. Od roku 1950 se věnoval pouze literatuře. Snažil se o prohloubení lidové četby kritickým pohledem zejména na sociální problémy, ale později se věnoval výhradně historické próze a těžištěm jeho tvorby se stala doba husitská, doba čarodějnických procesů a bezpráví a také různá povstání, vzpoury a lidový odpor.

Josef Hiršal byl český básník a překladatel. Tvořil se svou spolupracovnicí a partnerkou Bohumilou Grögerovou. Společně s ní také obdržel v roce 1986 cenu Toma Stopparda za dílo Let let.
Josef Hiršal pochází z rolnické rodiny. Základní vzdělání získal v Chomuticích, kam se rodina přestěhovala. Po ukončení měšťanky studoval v Jičíně na učitelském ústavu, kde roku 1940 maturoval. Po studiích byl krátce učitelem, pak lesním manipulantem. V roce 1945 se stal redaktorem deníku Svobodné slovo, poté redaktorem nakladatelství Orbis. V letech 1950–58 se stal postupně redaktorem v nakladatelstvích Brázda, Naše vojsko a Československý spisovatel.
Josef Hiršal byl členem literární skupiny Ohnice kolem básníka Kamila Bednáře a v jejím stejnojmenném sborníčku také uveřejňoval své básně.
V letech 1959–63 působil jako vedoucí propagace, v revui Knižní kultura jako zástupce šéfredaktora. Od roku 1966 se zabýval jen spisovatelskou a překladatelskou činností.

Práce Kateřiny Šachové mají plošný kaligrafický charakter. Umně pracuje s prázdným prostorem a křehkostí linií. Její práce na poli grafického designu jsou harmonicky čisté a přitom veselé. Kateřina Šachová mimo jiné vytvořila několik autorských knih jak pro děti, tak pro dospělé. Je hybnou silou jiného papírnictví Papelote.