Carmen Chica se narodila ve španělské Murcii v roce 1985. Vystudovala obor reklama a PR (Public relations). Specializovala se na kreativní reklamu. Od roku 2014 se věnuje i knihám pro děti a mládež. Spolu s Manuelem Marsolem vytvořila zatím dvě dětské knihy Yokai (česky Hora, 2019) a El tiempo del gigante.

Olivier Douzou, Francouz a vystudovaný architekt, se nejprve věnoval designu v pařížských studiích. Pak se vydal na samostatnou dráhu, která spojuje design, kreslení a další kreativní činnosti. V letech 1993–2001 spolupracoval s nakladatelstvím Rouergue – jako autor a vedoucí oddělení literatury pro děti zároveň. Do nakladatelství se vrátil jako umělecký ředitel, avšak pokračoval v nezávislé tvorbě. Podílel se na založení nakladatelství L’ampoule. Pro nakladatelství MeMo připravil se svými přáteli výstavu Play pro veletrh dětské knihy v Montreuil. Byl mnohokrát oceněn jak ve Francii, tak v zahraničí, včetně veletrhu dětské literatury v Boloni (1999). Publikoval víc než devadesát knih pro děti, z toho polovinu jako jejich autor.

Tvůrce písma, typograf, grafik, pedagog, odborný publicista a hudebník.
Roku 1993 založil v Praze Střešovickou písmolijnu (později Storm Type Foundry). Ta nabízí více než 800 originálních písem, mezi nimiž jsou Štormova písma autorská (např. Serapion, 1997; Comenia Serif, 2009; Trivia, 2012). Ilustroval například sebrané spisy Howarda Phillipse Lovecrafta (od 2010). Je autorem knihy Eseje o typografii (2009). Štormův talent se realizuje v řadě uměleckých a řemeslných odvětví. Věnuje se dřevořezu, akvarelu, fotografii, skládání hudby, psaní, přednášení...

Madalena Matoso vystudovala komunikační design na Fakultě výtvarných umění v Lisabonu a postgraduálně grafický design na Fakultě výtvarných umění v Barceloně. V roce 1999 založila spolu s Isabel Minhos Martins a Bernardem P. Cavalhem grafické a ilustrátorské studio Planeta Tangerina. Od roku 2006 Planeta Tangerina vydává ilustrované knihy. S knihou A Mesa é uma Mesa, Será? (2006), Quando Eu Nasci (2007) a Andar Por Aí (2009), obdržela Special Mention v Národní ceně ilustrace. V roce 2008 obdržela stejnou cenu za A Charada da Bicharada, vydanou nakladatelstvím Texto Editores s textem Alice Vieiry.

Oko do světa je původně projekt francouzského nakladatelství MeMo, kterého se v roce 2023 zúčastnilo dvanáct malých nezávislých nakladatelství z celého světa. V roce 2024 proběhlo v Polsku, Itálii a České republice, letos se do něj u nás kromě nakladatelství Baobab, které ho realizuje, zapojila další malá česká nakladatelství vydávající knihy pro děti. Cílem projektu je propojovat malé nezávislé nakladatele a jejich autory s knihovnami a čtenáři.

Spisovatel a básník švýcarského původu Blaise Cendrars byl mimo jiné velký cestovatel a dobrodruh. V sedmnácti letech se vydal do Moskvy, živil se jako performer, námořník, včelař nebo reportér, za první světové války vstoupil do cizinecké legie, byl zraněn a přišel o ruku. To vše se odráží v jeho próze. Česky vyšly jeho knihy Člověk zasažený bleskem, Panama aneb Dobrodružství mých sedmi strýců, Svět dobrodružství, Uříznutá ruka, Zlato: Podivuhodný příběh generála Johanna Augusta Sutera. Jeho poezie (česky výbor V srdci světa) je prodchnuta nesmírnou zvídavostí a neustálým hledáním nových technik. Malé černošské pohádky vydal poprvé v roce 1929. Neopakovatelným způsobem v nich vypráví legendy a příběhy nejstaršího kontinentu. Můžeme v nich slyšet rytmus afrických písní, houpavý krok žen, kradmý krok zvěře, zpěv myší, vítr prohánějící se nad vyprahlou zemí a také kroky lstivých i hloupých lidí a v neposlední řadě smích dětí. Dětí, které tyto příběhy poslouchaly a stále poslouchají. 

Magdaléna Platzová vyrostla v Praze. Je dcerou spisovatelky Edy Kriseové a dokumentaristy Josefa Platze. Po studiu filozofie a krátké herecké kariéře působila jako novinářka v Literárních novinách a Respektu Je mimo jiné autorkou románů Aaronův skok, Anarchista a Druhá strana ticha, dvou povídkových knih a dětské knihy Toník a jeskyně snů. Od roku 2009 žije se svým manželem a třemi dětmi v Lyonu.

Básnířka a prozaička Krisztina Tóthová patří k předním autorkám současné maďarské literatury. Jako básnířka debutovala v roce 1989 sbírkou Őszi kabátlobogás (Podzimní vlání kabátu), následovaly sbírky A beszélgetés fonala (1994, Nit rozhovoru), Az árnyékember (1997, Stínový člověk) či Magas labda (2009, Vysoký míč). Výbor z dosavadní básnické tvorby vyšel pod jménem Porhó (2001, Prašan), za tuto knihu získala Tóthová cenu Palládium. Její samostatnou prozaickou prvotinou je povídkový soubor Vonalkód (Čárový kód) z roku 2006, který byl přeložen do několika evropských jazyků včetně češtiny, následovaly další prozaické knihy Hazaviszlek, jó? (2009, Pojď, já tě vezmu domů), Pixel (2011) a Pillanatragasztó (2014). V roce 2013 vydala svůj první román Akvárium, který rok poté vyšel i v češtině. Kromě psaní, publicistiky a překladu z francouzštiny se věnuje také výrobě vitráží a restaurátorství.

Za svou tvorbu získala Krisztina Tóthová řadu ocenění; z těch nejvýznamnějších bychom mohli jmenovat cenu Attily Józsefa (2000), cenu Palládium (2001) či cenu Sándora Máraiho (2007). V roce 2009 byla vyznamenána Vavřínovým věncem Maďarské republiky a v roce 2011 byla jmenována členkou Széchenyiho literární a umělecké akademie, přidruženého ústavu Maďarské akademie věd.

Jiří Dvořák se narodil v roce 1970 ve Frýdlantu. Dětství prožil v Praze; chtěl se stát botanikem nebo autorem dobrodružných románů. V roce 1993 absolvoval obor rostlinné biotechnologie na Vysoké škole zemědělské; tam pochopil, že vědcem nebude. Pracoval jako korektor a později jako redaktor v řadě periodik; nyní je šéfredaktorem časopisu Naše krásná zahrada.
Svou náklonnost k biologii a k dobrodružství spojil v psaní knih, v nichž často prostřednictvím příběhů vypráví o přírodě. Žije v Praze, rád fotografuje, spí a mlčí.
Knihy: Plesk! (ABR, 1997), Kvítka z čertovy pohádky (vlastní náklad, 2002), Slepice a televize (Baobab, 2003), Zpátky do Afriky! (Baobab, 2005), Minimax a mravenec (Baobab, 2009), Stromovka (s Terezou Horváthovou, Baobab, 2010), Rostlinopis (Baobab, 2012), Jak zvířata spí (Baobab, 2014), Havětník (Baobab, 2015), Bydlíme! (Baobab, 2019), Slunečnice (Baobab, 2020).
Byl několikrát oceněn Zlatou stuhou, nominován na Literu za dětskou literaturu, za rozhlasové
pohádky získal cenu Grand Prix Bohemia.

Bioložka a spoluatorka knihy Venku. Když bylo Inez 3 roky odstěhovala se s rodiči do Alenteja, kde objevila všechny radosti života na venkově. Právě díky tomu se možná později zažala zajímat o přírodu. Ines vystudovala Biologii na Lisabosnké univerzitě a doktorát si udělala na oboru Ekologie. Studovala plazy, obojživelníky a savce. Pozorovala místa, kde žijí chameleoni, místa, kde se potulují a hnízdí, jejich zvyky a chování. Pracovala jako enviromentální poradce  a účastnila se výzkumů v oblasti životního prostředí. Doktorskou práci věnovala speciálnímu druhu myši, která žije pouze na iberském poloostrově. Nadále se věnuje svým oblíbeným tématům, a hledá také další: nová a neprobádaná...

je výtvarnice a básnířka. V nakladatelství Baobab jí laskavě vydali několik dětských autorských knih, např. Cirkus ulice (2012), Adam a koleno (2007), a také knihy polodětské, např. Jmenuji se Emanuel Fajahyla (2018) nebo Už měkoně vyvádějí (2016). Jiná česká nakladatelství jí vydala básnické sbírky a krátké prózy. Myslí, že není ilustrátorka, protože ji nebaví vymýšlet obrázky k cizím textům, ale určitě ji baví poslouchat, co kdo vymyslel, představovat si a ocitat se tam. Taky ráda vymýšlí texty k obrazům, vyšívá, kreslí podle skutečnosti a poflakuje se po lese. Učí scénografii na KALD DAMU a výtvarku ve svém ateliéru.