Anna Haifisch je německá komiksová výtvarnice a ilustrátorka. Studovala ilustraci a grafiku na Akademii výtvarných umění v Lipsku. Proslavila se především svými karikaturami o zneuznaném géniu s názvem The Artist (česky Xao 2021) a pro Vice Magazine, Le Monde a MoMA vytvořila autorské komiksové série. Díky svému výtvarnému stylu, humornému nadhledu i otevřenosti k aktuálnímu dění se stala uznávanou osobností nezávislé komiksové scény. Její knihy byly vydány v několika jazycích a získaly ocenění v Německu (Max and Moritz Award) i zahraničí (nejnověji Bologna Ragazzi Award - zvláštní uznání v kategorii komiks pro nejmenší za knihu Cvrček v houslích).

Romana Romanyšyn a Andrij Lesiv (oba nar. 1984), známí též jako studio Agrafka, patří ke špičce ukrajinského knižního designu. Jejich život a tvorba jsou nepřetržitě spjaty se západoukrajinským městem Lvov, ve kterém spolu vystudovali Lvovskou vyšší odbornou školu dekorativního a užitého umění Ivana Truše a kde v současné době bydlí a pracují. Jejich díla sbírají ocenění na Ukrajině i jinde (Opera prima v roce 2014 za debut Hvězdy a maková zrníčka, New Horizons v roce 2015 za knihu Válka, která změnila Rondo a Bologna Ragazzi Award za knihy Tak to vidím a Nahlas, potichu a šeptem). V češtině již vyšly tři jejich výtvarně autorské knihy pro děti: populárně-naučné Tak to vidím věnovaná zraku, Nahlas, potichu, šeptem zaměřená na sluch (obojí Argo 2019 v překladu Jiřiny Dvořákové, respektive Heleny Pazdiorové) a pohádka Válka, která změnila Rondo, jež se snaží uchopit s dětmi téma války (Větrné mlýny 2022, česko-ukrajinsky, v překladu Lucie a Medy Řehoříkové). Zatím poslední titul Jak si porozumět, který se věnuje různým podobám komunikace, získal v roce 2026 opět řadu ocenění (Bologna Ragazzi Award, Best Book Design from all over the World a francouzské vydání bylo oceněno Prix Sorcières). Knihy byly přeloženy a vydány ve více než 26 zemích.

Andrij Lesiv a Romana Romanyšyn (oba nar. 1984), známí též jako studio Agrafka, patří ke špičce ukrajinského knižního designu. Jejich život a tvorba jsou nepřetržitě spjaty se západoukrajinským městem Lvov, ve kterém spolu vystudovali Lvovskou vyšší odbornou školu dekorativního a užitého umění Ivana Truše a kde v současné době bydlí a pracují. Jejich díla sbírají ocenění na Ukrajině i jinde (Opera prima v roce 2014 za debut Hvězdy a maková zrníčka, New Horizons v roce 2015 za knihu Válka, která změnila Rondo a Bologna Ragazzi Award za knihy Tak to vidím a Nahlas, potichu a šeptem). V češtině již vyšly tři jejich výtvarně autorské knihy pro děti: populárně-naučné Tak to vidím věnovaná zraku, Nahlas, potichu, šeptem zaměřená na sluch (obojí Argo 2019 v překladu Jiřiny Dvořákové, respektive Heleny Pazdiorové) a pohádka Válka, která změnila Rondo, jež se snaží uchopit s dětmi téma války (Větrné mlýny 2022, česko-ukrajinsky, v překladu Lucie a Medy Řehoříkové). Zatím poslední titul Jak si porozumět, který se věnuje různým podobám komunikace, získal v roce 2026 opět řadu ocenění (Bologna Ragazzi Award, Best Book Design from all over the World a francouzské vydání bylo oceněno Prix Sorcières). Knihy byly přeloženy a vydány ve více než 26 zemích.

se narodila v roce 1995 v německém Chemnitzu. V roce 2015 zahájila studium komunikačního designu na Univerzitě umění a designu v Halle a pod vedením prof. Georga Barbera (ATAK) se stále více přikláněla k ilustraci. V letech 2021 a 2022 strávila dva semestry v ateliéru ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM a díky četným kontaktům na českou ilustrátorskou scénu se rozhodla zde pokračovat také v magisterském studiu.
V její práci je patrný obdiv k řemeslnému umění, například zpracování textilu nebo procesu výroby knihy, jež promítá do svých kreseb a tisků. 
 

Narodila se v Praze a od roku 1982 žije v Amsterodamu. Po maturitě na pražském gymnáziu pro studující při zaměstnání studovala na Amsterodamské univerzitě slavistiku. Od roku 1999 se věnuje překladům nizozemsky psané literatury. V roce 2003 založila s manželem Edgarem de Bruinem (překladatelem z češtiny) literární agenturu Pluh, která zastupuje tucet českých autorů v zahraničí. Ve stejné době zahájila spolupráci s literárním časopisem iLiteratura.cz. V letech 2004–2008 působila v Českém centru v Haagu. V letech 2007–2011 vedla překladatelské dílny pořádané Nizozemským literárním fondem (NLF) a Odborným střediskem pro literární překlad (ELV) v Utrechtu, pro stejné instituce působila jako mentor začínajících překladatelů. Překládá beletrii, non-fiction, dětskou literaturu, komiksy i dramatické texty (mj. Margriet de Moorová, W. F. Hermans, Arnon Grunberg, Cees Nooteboom, Tommy Wieringa, Frank Westerman, Anne Franková, Guus Kuijer, Pieter De Buysser a další). Za překlad románu Doly de Jongové Pole je tento svět byla v roce 2017 nominována na Magnesii Literu a v rámci Ceny Josefa Jungmanna za něj získala tvůrčí prémii. Její překlady Guuse Kuijera (Všehokniha, Polča) byly nominovány na Zlatou stuhu.