William Steig se narodil 14. listopadu 1907 v New Yorku. Jeho rodiče byli židovští přistěhovalci ze

Lvova. Otec — malíř pokojů a socialista — vedl děti k umění. William Steig studoval tři vysoké školy,

ale žádnou nedokončil. Už v roce 1930 začal kreslit ilustrace a karikatury pro časopis The New Yorker.

Pro něj pak vytvořil více než 2600 kreseb a 123 obálek. Knihy pro děti začal vytvářet až ve svých 61

letech. První vyšla roku 1968 a poslední (When Everybody Wore a Hat) v roce 2003, kdy bylo Williamu

Steigovi 95 let. Do širokého povědomí se dostal díky komerčně veleúspěšné filmové adaptaci jeho

knihy Shrek! (1990).

William Steig je dnes klasikem autorské knihy pro děti. Na obálkách New Yorkeru se potkávala

generace poválečných ilustrátorů, vesměs emigrantů z východní Evropy (z těch nejznámějších vedle

Steiga například Saul Steinberg a André François). Humor, ironie, zájem o moderně a neotřele

vyprávěný příběh se pak projevují zejména v obrazových knihách pro děti, které zažívají rozkvět na

počátku let šedesátých. V té době se svými knihami proslaví také Miroslav Šašek. Všichni jmenovaní

začínají jako karikaturisté a humoristé a je jim vlastní politické angažmá. Do dětských knih pak vnášejí

smysl pro paradox, hříčku a výstižnou obrazovou zkratku.

William Steig stihl ve svém dlouhém aktivním stáří formovat nové podoby autorské knihy pro děti. Ty

z let šedesátých a sedmdesátých se vyznačují uvolněnou kresbou, a hlavně jsou krásně, vtipně

a překvapivě vyprávěny. Tyto celostní bajky se zvířecími hrdiny zasáhnou jak dítě, tak dospělého. 

Absolvovala ateliér ilustrace a grafiky na pražské UMPRUM (2016) u Juraje Horvátha a Michaely Kukovičové. Nyní na UMPRUM pokračuje v doktorském programu. Píše a kreslí knihy. Ryje linoryty, učí výtvarku u sebe v obýváku. Dělá portréty. Kreslí deníky. Provozuje linorytovou fotobanku LINOSTOCK.com. Ilustruje především knihy pro děti, její autorská kniha Já, chobotnice (Baobab, 2022) získala cenu Zlatá stuha, dostala se do mezinárodního výběru The White Raven a získala zvláštní uznání mezinárodního veletrhu dětské knihy v Boloni. Nemá agenta ani agentku. Je členkou Akademie ilustrace Madly a Jindry. Hlavním smyslem Akademie je jednou ročně ocenit nejlepšího ilustrátora/ilustrátorku formou peněz, což je v českém prostředí revoluční přístup. 

je ilustrátorka a animátorka. Vystudovala ateliér animace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde v současné době působí jako odborná asistentka. Věnuje se knižní a časopisecké ilustraci, ilustruje pro webové stránky a vede výtvarné dílny. Knihy s jejími ilustracemi byly několikrát oceněny v soutěžích Nejkrásnější české knihy a Zlatá stuha. Kniha To je Praha (Baobab, 2015), na níž spolupracovala se spisovatelkou Olgou Černou, obdržela čestné uznání na mezinárodním veletrhu dětské knihy v Boloni.

Romana Romanyšyn a Andrij Lesiv (oba nar. 1984), známí též jako studio Agrafka, patří ke špičce ukrajinského knižního designu. Jejich život a tvorba jsou nepřetržitě spjaty se západoukrajinským městem Lvov, ve kterém spolu vystudovali Lvovskou vyšší odbornou školu dekorativního a užitého umění Ivana Truše a kde v současné době bydlí a pracují. Jejich díla sbírají ocenění na Ukrajině i jinde (Opera prima v roce 2014 za debut Hvězdy a maková zrníčka, New Horizons v roce 2015 za knihu Válka, která změnila Rondo a Bologna Ragazzi Award za knihy Tak to vidím a Nahlas, potichu a šeptem). V češtině již vyšly tři jejich výtvarně autorské knihy pro děti: populárně-naučné Tak to vidím věnovaná zraku, Nahlas, potichu, šeptem zaměřená na sluch (obojí Argo 2019 v překladu Jiřiny Dvořákové, respektive Heleny Pazdiorové) a pohádka Válka, která změnila Rondo, jež se snaží uchopit s dětmi téma války (Větrné mlýny 2022, česko-ukrajinsky, v překladu Lucie a Medy Řehoříkové). Zatím poslední titul Jak si porozumět, který se věnuje různým podobám komunikace, získal v roce 2026 opět řadu ocenění (Bologna Ragazzi Award, Best Book Design from all over the World a francouzské vydání bylo oceněno Prix Sorcières). Knihy byly přeloženy a vydány ve více než 26 zemích.

Andrij Lesiv a Romana Romanyšyn (oba nar. 1984), známí též jako studio Agrafka, patří ke špičce ukrajinského knižního designu. Jejich život a tvorba jsou nepřetržitě spjaty se západoukrajinským městem Lvov, ve kterém spolu vystudovali Lvovskou vyšší odbornou školu dekorativního a užitého umění Ivana Truše a kde v současné době bydlí a pracují. Jejich díla sbírají ocenění na Ukrajině i jinde (Opera prima v roce 2014 za debut Hvězdy a maková zrníčka, New Horizons v roce 2015 za knihu Válka, která změnila Rondo a Bologna Ragazzi Award za knihy Tak to vidím a Nahlas, potichu a šeptem). V češtině již vyšly tři jejich výtvarně autorské knihy pro děti: populárně-naučné Tak to vidím věnovaná zraku, Nahlas, potichu, šeptem zaměřená na sluch (obojí Argo 2019 v překladu Jiřiny Dvořákové, respektive Heleny Pazdiorové) a pohádka Válka, která změnila Rondo, jež se snaží uchopit s dětmi téma války (Větrné mlýny 2022, česko-ukrajinsky, v překladu Lucie a Medy Řehoříkové). Zatím poslední titul Jak si porozumět, který se věnuje různým podobám komunikace, získal v roce 2026 opět řadu ocenění (Bologna Ragazzi Award, Best Book Design from all over the World a francouzské vydání bylo oceněno Prix Sorcières). Knihy byly přeloženy a vydány ve více než 26 zemích.