Vlčí oko

Pennacův příběh je palčivě aktuální: Co s lidským světem, plným sobectví, nezájmu a krutosti? Dokážou lidé žít v míru s přírodou, se zvířaty i se sebou navzájem? Pennacova odpověď je jasná: pokud si zachováme laskavost, věrnost, dětskou schopnost snít a ochotu naslouchat, dokážeme se změnit – a tedy i svět.

Pennacův styl je čistý, prostý, přímočarý, útlá knížka má v sobě poetiku Malého prince, na malém rozsahu stránek přináší ucelený příběh, který se skvěle hodí k další práci v hodině. S lehkostí napsaný, až pohádkový příběh přináší znepokojivé otázky. Jak se my lidé chováme ke zvířatům a k přírodě obecně? Co nám dává právo zacházet s nimi jako se svým majetkem? Nejsme my, kteří žijeme v blahobytné Evropě, až příliš nevšímaví k jiným částem světa? Pennac ale nekončí jen obžalobou, nabízí cestu ke změně a tou je vztah: vlka a chlapce, člověka a přírody, člověka k člověku.