Kozí knížka

Malovaná kniha o životě na vsi, koloběhu ročních období, práci, zvířatech a samozřejmě především o kozách....
„Jo, ráda bych jednou byla kozou. Ony jsou elegantní dámy se štíhlými kotníčky, co milují společnost, společenské hry, módní výstřelky – vůbec veškeré novoty a zajímavosti. Neváhají experimentovat, hlavně ochutnávat cizokrajné pokrmy. V kultuře by se uplatnily jako zpěvačky či herečky. A kdyby měly cestovní doklady, byly by světoběžnice. Mají rády převleky a každá mluví několika jazyky. Jsou také velice inteligentní a vynalézavé, ovládají diplomacii a umějí prosazovat své názory. Je fakt, že jsou občas směšné (když čurají nebo mají hlavu prostrčenou plotem), ale to jsme všichni.“ Tereza Říčanová

V Kozí knížce dovede autorka s přirozenou samozřejmostí vyprávět o všem, co venkovské děti obklopuje. Běžně se třeba setkávají s fyziologickými úkony zvířat. V  knížce děti sledují, jak koza Lízinka vyměšuje, jak probíhá kopulace zvířat, co se děje po oplodnění, jak probíhá porod, krmení mláďat a co následuje, když domácí zvířata vyrostou. Následuje porážka kůzlete a úprava pokrmu, což však ještě neznamená, že se rodina netěší na zrození dalších kůzlat. Ukazuje se věčný koloběh života, přírodní kontinuita a cirkularita. Dílčí motivy jsou rozvíjeny vkusně, úsměvně, s  nestrojenou samozřejmostí a prostý Lízinčin příběh tak nabývá na svém hlubším významu právě proto, že si autorka na nic nehraje, neantropomorfizuje a vůbec nic ze života netají. Dětem nepřímo odpovídá na všechny všetečné otázky a my si s nimi můžeme vyprávět, aniž bychom měli pocit nepatřičnosti. (z recenzí)