Byla jedna moucha

Rudolfína je moudrá moucha, která už leccos prožila. Helenka je veselá a podnikavá holčička, zvědavá na celý svět. Ptá se na spoustu věcí, které by dospělému mohly připadat nepodstatné nebo banální – ale mouše naštěstí ne. A taková malá moucha ví o světě ledacos. Vidí totiž i tam, kam lidské oko nedohlédne: ví, kam se ztratil jiskřivý bílý kamínek, kam se zakutálel míč, kde uvízl papírový drak i kudy vede cesta z lesa. Ví, jaké poklady se skrývají v zemi a na cestě, a zná i spoustu malých příběhů dětí a dospělých. A protože je moudrá, ví také, že někdy je lepší si něco přát než to mít, že každý má své malé tajemství, že strach je k ničemu, že na každý smutek existuje lék, že některá přání jsou hloupá a někdy se věci dějí lépe, než bychom si mohli přát. 
Nové vydání dalšího z nemnoha příběhů malířky, spisovatelky a ilustrátorky Daisy Mrázkové, která je právem považována za jednu z nejzajímavějších českých autorek dětských knih 20. století. 
Starý japonský básník psal kdysi básně o mouchách: zval je, aby s ním poobědvaly, pochvaloval si, jak se to s nimi pěkně žije ve společné domácnosti, a nabádal čtenáře, aby mouchy nezabíjeli – vždyť, podívejte, jak dojemně spínají ručičky, jak prosí. Ten starý japonský básník by si s Daisy Mrázkovou dobře rozuměl. Oba – Daisy i japonský básník – vědí, že mouchy jsou strašně chytré, že všechno prokouknou, že vědí mnoho o samotě, nudě, o kráse, o trápení i o tom, co je v životě vzácné. Poradí, pomohou, někdy i utěší! Stačí si jich všímat, stačí s nimi počítat, stačí se jich zeptat a dobře poslouchat, co odpovědí. Mouchy nejsou nikdy to, co si člověk myslí, že jsou. Viď, Rudolfíno! Petr Borkovec