Andrej Platonov

Prozaik, básník, dramatik, publicista a scenárista Andrej Platonov (vlastním jménem Andrej Platonovič Klimentov, 1899–1951) pocházel z jihoruského města Voroněž, kde prožil mládí, vystudoval na elektromontéra a publikoval první črty i verše. V rodné gubernii na počátku 20. let řídil meliorační a elektrifikační práce. Literatuře se začal naplno věnovat poté, co se v roce 1926 přestěhoval do Moskvy. Záhy tam uveřejnil svou první prozaickou knihu, nazvanou podle novely Jepifaňské splavy (Jepifaňskije šljuzy, 1927, česky 1970), a pracoval také na svém stěžejním románu z období válečného komunismu Čevengur (psáno 1926–1928, zahraniční vydání 1972, domácí 1988, česky 1995). Ten však kvůli skandálu kolem povídky Kterak Makar zapochyboval (Usomnivšijsja Makar, 1929, česky 1966), odsouzené Josifem Stalinem, už nevyšel. A nevyšla ani jeho pozdější novela o kolektivizaci sovětského venkova Stavební jáma (Kotlovan, psáno 1930, zahraniční vydání 1969, domácí 1987, česky 1988). Jí cestu ke čtenáři znemožnila mimo jiné povídka Co nám jde k duhu (Vprok, 1931, česky 1966), na jejíž okraj si Stalin připsal řadu hrubých nadávek adresovaných autorovi. Platonov byl pak na čas z veřejného literárního dění vyloučen. V letech 1932–1936 byl zaměstnán v moskevském trustu na výrobu vah a paralelně pracoval na románu Šťastná Moskva (Sčastlivaja Moskva, vydáno 1991). V roce 1934 se připojil ke spisovatelské výpravě do Turkmenské SSR, odkud si přivezl námět pro novelu Džan (psáno 1935, vydáno 1964, česky 1967) a několik dalších próz. V druhé polovině 30. let působil jako literární kritik. Za druhé světové války byl dopisovatelem armádních novin Krasnaja zvezda a vyšly mu hned čtyři prozaické sbírky. Avšak po válce se na něj znovu obořila kritika, tentokrát za povídku Návrat (Vozvraščenije, původně vyšla v časopise Novyj mir pod názvem Ivanovova rodina /Semja Ivanova/, 1946, česky 1964). Do konce života mu pak vycházely už jen dětské knížky s přepracovanými lidovými pohádkami.

Andrej Platonov zemřel v roce 1951 v Moskvě na tuberkulózu, stejně jako o šest let dříve jeho syn.

První posmrtný soubor jeho povídek vyšel v roce 1958. Mnohá díla nezveřejněná za autorova života mohla v Sovětském svazu vyjít až za perestrojky. První Platonovovy sebrané spisy se objevily v roce 2011. Kritické vydání vychází s velkými přestávkami od roku 2004.