Vyrůstal v německo-francouzské rodině. Začínal jako poslíček v malém newyorském filmovém studiu, později se stal animátorem a odešel do Hollywoodu, kde pracoval pro studia Disney, Warner a Screen games. Od roku 1945 psal na objednávku scénáře komedií a gagů (Marx Brothers, Bob Hope) a později také začal režírovat. Napsal a ilustroval čtyři knížky pro děti a byl autorem mnoha novinových stripů. Kritikou byl oceňován téměř výhradně za filmy, na kterých spolupracoval s Jerrym Lewisem, ale ve filmových kruzích je stále považován za mistra komedií.  

Vyrůstal v židovském sirotčinci na Vinohradech. Ve třinácti letech byl pro svůj židovský původ deportován do Terezína, kde více než rok žil v Domově 1, podílel se na činnosti chlapecké samosprávy a stal se častým přispěvatelem časopisu Vedem, především autorskými básněmi. V prosinci 1943 byl deportován do Osvětimi, kde prožil ještě několik měsíců v tzv. rodinném táboře Birkenau. Zahynul pravděpodobně v plynové komoře v červenci 1944 ve věku nedožitých patnácti let.

Radek Malý (* 24. července 1977 Olomouc) je český básník, autor knížek pro děti a překladatel. Na Univerzitě Palackého vystudoval obor germanistika a bohemistika. Působí jako vysokoškolský pedagog, překladatel z němčiny, básník a autor literatury pro děti. Publikoval básnické sbírky Lunovis (2001), Vraní zpěvy (2002), Větrní (2005) a Malá tma (2008). Překládá poezii Georga Trakla – výbor Podzimní duše vyšel roku 2005 v nakladatelství BB Art –, Ericha Kästnera, Rainera Marii Rilka, Paula Celana, Hugo Sonnenscheina a dalších. Ze současných básníků přeložil např. Karla Lubomirského (výbor Pták nad hořícím lesem, BB-Art, 2003), zabývá se i překlady středověkých německých milostných písní.

Vystudovala gymnázium s humanitním zaměřením a pracuje jako telefonistka. Živým, originálním jazykem píše sarkastické, sociálně podbarvené texty a pohádky. 

Animátorka, ilustrátorka a webdesignérka. Vystudovala ateliér animace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Za počítačovou hru Krtčí výlet, kterou diplomovala, získala cenu Josefa Hlávky (2004) a nominaci na Top Talent Festivalu 2004 ve Vídni. Je členkou občanského sdružení ILUSTRÁTOŘI: http://www.ilustratori.net/. 

Spisovatel, překladatel a esejista. Je nositelem prestižní Booker Prize (1992) a jedním z nejvýznamnějších současných ruských spisovatelů, hojně překládán v zahraničí. Žije v Moskvě.

Jan Hlaváč se zabývá psaným, mluveným a zpívaným slovem. Vystudoval bohemistiku, fonetiku a obecnou lingvistiku na pražské Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Vystřídal mnoho zaměstnání. Živil se jako přikulovač v pivovaru, stal se na nějaký čas učitelem dějepisu a pracovní výchovy na základní škole, lokajem a kuchařem v indické rodině, správcem sanačních vrtů, kamelotem a také autorem a překladatelem čtiva pro ženy. Píše do novin, je editorem, textařem, reklamním textařem, někdy i televizním scenáristou. Živí se též jako odpovědný redaktor beletristických i odborných knih. Je lídrem hudební skupiny Naslouchejte hlasu vypravěče. 

Český básník a esejista. Je považován za jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších českých autorů 2. poloviny 20. století. Patří k básnické generaci, která začala psát za doby protektorátu.

Mikaël Ollivier (1968, Versailles) je francouzský spisovatel, autor románů pro děti i dospělé. V mládí, kdy studoval střední školu s upraveným školním programem, aby se mohl profesionálně věnovat hudbě, se nadchl pro film. Když v roce 1984 zhlédl na velkém plátně film Vertigo Alfreda Hitchcocka, byl to pro něj šok. Jakmile se rozsvítila světla, strávil v sále dlouhé minuty o samotě a řekl si, že by jednou chtěl dělat právě „tohle“. Ale co „tohle“? To zatím nevěděl…

Po maturitě šel na filmovou školu a později chvíli pracoval jako filmový producent. V dětství a dospívání si literaturu spojoval se školním vzděláváním, nerad četl, ale první roky dospělosti z něj zejména díky románům Johna Steinbecka a Ernesta Hemingwaye udělaly vášnivého čtenáře.  Knihy, filmy… ono „tohle“, které v dobách svého dospívání hledal. Příběhy.

A tak se v pětadvaceti letech rozhodl všeho nechat a věnovat se pouze psaní. Psaní románů všech žánrů a pro všechny věkové kategorie, scénářů pro hrané i dokumentární filmy, pro televizi i film, scénářů komiksů… Na kontě má dnes dvaadvacet románů pro děti a dospívající. Na otázku, proč píše, Mikaël odpovídá, že proto, že mu jeden život nestačí.

Foto: Marine Michelis

Spisovatel, sběratel slovesného folkloru. Celý život sbíral a neúnavně zapisoval tisíce lidových pohádek a poudaček z Podkrkonoší, které vydával neokřesané o jadrný nářeční jazyk. Jeho živý, neotřelý přístup k jazyku a vyprávění obyčejných lidí později podobným způsobem využíval B. Hrabal.

Radůza, vlastním jménem Radka Vranková, je česká zpěvačka, šansoniérka, písničkářka, harmonikářka a hudební skladatelka. Kromě skládání vlastních písní se věnuje také komponování vážné a scénické hudby, jakož i studiu lidové hudby různých evropských národů.

Holandský výtvarník, ilustrátor a grafický designér. Proslavil se jako autor knížek o slavné králičí holčičce Miffy (a také medvědu Borisovi, prasátku Poppy a pejskovi Šňupovi), kterých dodnes vydal více než 200. Použitím jednoduché obrysové linky vybarvované základními barvami se od počátku své kariéry hlásí k odkazu avantgardy.

Daniel Pennac, vlastním jménem Daniel Pennacchioni, se narodil 1. prosince 1944 v marocké Casablance jako čtvrtý a také poslední syn v rodině. Jeho otec byl voják, a tak se za ním celá rodina stěhovala tam, kam ho právě odveleli: po Africe, Asii i Evropě (ve Francii žili jeden čas v Přímořských Alpách). Když Daniel Pennac vzpomíná na otce, vybavuje se mu čtení: „Potěšení ze čtení se mi spojuje s kouřovou stěnou, kterou kolem sebe otec udělal, když četl. Nechtěl po nás nic jiného, než abychom přišli, sedli si kolem něj a četli... což jsme také dělali.“
Daniel strávil část školní docházky v internátu a vracel se domů jen jednou za trimestr. O svých školních časech vypráví: „Byl jsem špatný žák, a byl jsem přesvědčen, že nemůžu odmaturovat.“ Přesto se právě díky internátu zamiloval do čtení. Jak vzpomíná v knize Jako román: „V internátu nedovolovali žákům číst, takže se čtení stalo podvratnou činností. K objevování literatury se přidávalo vzrušení z neposlušnosti.“
Studia humanitních věd ho nasměrovala k učení, v letech 1965–1995 učil na druhém stupni a potom na gymnáziích v Soisson a v Paříži. První knihu napsal v roce 1973, poté co absolvoval základní vojenskou službu: je to pamflet, kterým napadá mýtus o rovnosti, mužnosti a zralosti, které má povinná vojna v mužích vypěstovat. Aby nezpůsobil újmu svému otci, změnil si jméno na Daniel Pennac.
Od roku 1979 Pennac dva roky pobývá v Brazílii. Toto období se o dvacet tři let později stane inspirací k jeho Diktátor a hamaka. V roce 1985 vydává v ediční řadě Černá série (Série noire) první část ságy o smolaři Benjaminu Malaussenovi – Lidožrouti z obchoďáku (Au bonheur des ogres, česky 2004, Mladá fronta), která ho rázem proslaví. Po „černé řadě“ přichází s tetralogií pro dětské čtenáře Kamo, v níž hlavní roli hraje kamarádství a samozřejmě škola (Kamo – Nápad století, Kamo a já, Kamo – Agentura Babylon, Kamo na útěku, 1992–1997; česky nakladatelství Meander 2012–2014). Kromě próz pro dospělé i děti (v češtině vyšla i próza Pes paličák, Baobab 2011) je Pennac autorem několika teoretických knih. V eseji Jako román (Comme un roman, česky Mladá fronta2004) se zamýšlí nad tím, jak dětem předat radost ze čtení. Pennac se podílel na tvorbě několika komiksových alb a filmových i televizních scénářů. Za svá díla získal celou řadu ocenění (1988 Mystère de la critique, 2000 Prix Ulysse, 2007 Prix Renaudot, 2008 Grand prix Metropolis bleu za celoživotní dílo). 

Malíř, ilustrátor, autor slavné série knížek To je… Paříž, Řím, New York apod. Jeho knihy okouzlují dospělé a děti už víc než padesát let. 
Miroslav Šašek, původním povoláním architekt, v roce 1947 odešel z Československa studovat do Paříže, odkud se už domů nikdy nevrátil. Později několik let působil jako redaktor Svobodné Evropy v Mnichově. Na sklonku padesátých let nabídl londýnskému nakladatelství Allen první knížku z řady slavných ilustrovaných průvodců pro děti This is… To je Paříž. Jak se nechal slyšet, kreslil „Paříž jednou docela jinak… Paříž takovou, jaká skutečně je. Jakou jsem ji viděl, když jsem tam poprvé přijel, a jak ji vidím i teď…“. Podle svědectví jeho redaktora se na knize nemusela měnit ani čárka a putovala rovnou do tiskárny. This is Paris s jeho ilustracemi i textem vyšla v Londýně roku 1959, brzy poté i v nakladatelství McMillan v New Yorku. Po Paříži následovaly další metropole a státy. Šaškovy knihy byly s úspěchem překládány: vycházely v desetitisícových nákladech ve Francii, Itálii, Německu, Španělsku, Jižní Americe, Japonsku i ve Skandinávii a přinesly svému autorovi řadu ocenění. Od roku 2003 vycházejí jejich reedice a Šaškovy knihy dnes zažívají celosvětový návrat.
Šaškovy knihy jsou nejen výbornými průvodci, ale představují města taková, jaká jsou: okouzlující i obyčejná, plná slavných památek i drobných momentek všedního dne. Autor nezapomíná ani na děti, hry a atrakce, domácí mazlíčky, typické profese, oslovení… Své knihy tvořil uprostřed míst, o kterých psal: „Musíš se s těmi lidmi sžít, musíš je trochu poznat a oni musí poznat tebe… Pak to začneš vidět jejich vočima, pak už to nejsou jen domy a pamětihodnosti, ale život, takovej obyčejnej život, a ten ty města dělá.“
Svou velkorysou sérií knih o městech a zemích provedl Miroslav Šašek už několik generací dětí i rodičů na celém světě. Teď se po letech vrací do Čech.
 

Malířka, kreslířka a grafička. Vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. Její tvorba je snová a poetická, s odkazy na romantické malířství.

Španělský spisovatel, který od konce 30. let žil v Argentině. Rozsáhlé a žánrově pestré dílo má ráz tvůrčí hry a experimentu, jeho základem je tzv. greguería, aforistický literární útvar založený na komické deformaci reality, jejichž řazením vytvářel romány jako Bílá a černá vdova, Zázračný lékař či Toreador Caracho.

Pro nakladatelství Media Vaca ilustroval knihu 100 gregerií, která byla oceněna španělskou národní cenou o Nejkrásnější knihu pro děti za ilustrace.

Český prozaik, publicista, autor beletristických kronik z českých dějin a legionářské prózy. Především je znám jako autor historické beletrie. Narodil se na samotě Červený Dvůr nedaleko Kozího Hrádku. Studoval na gymnáziu a reálce v blízkém Táboře, kde po tu dobu bydlel (1904–1914) v domě na náměstí blízko školy, roku 1914 odmaturoval a hned roku následujícího byl odveden do první světové války a dostal se na haličskou frontu. Zde byl v roce 1916 zajat, poté vstoupil do československých legií. Roku 1918 byl delegátem zakázaného vojenského sjezdu, po tomto zjištění byl zatčen a vězněn ve Vladivostoku.Po návratu do Československa (1919) se stal zaměstnancem sekretariátu socialistického Svazu československých legionářů, krátce nato byl (1919–1922) úředníkem ministerstva národní obrany.V letech 1922–1950 pracoval v několika nakladatelstvích (např. Čin, Pokrok, Družstevní práce, Melantrich), nejprve jako úředník a později jako odpovědný redaktor, kupř. v roce 1926 pracoval v redakci Cestami odboje – Jak žily a kudy táhly československé legie. Od roku 1950 se věnoval pouze literatuře. Snažil se o prohloubení lidové četby kritickým pohledem zejména na sociální problémy, ale později se věnoval výhradně historické próze a těžištěm jeho tvorby se stala doba husitská, doba čarodějnických procesů a bezpráví a také různá povstání, vzpoury a lidový odpor.