Mgr. Tereza Říčanová, Ph.D., pochází z Prahy, ale už víc než dvacet let žije na statku v Mezné na Vysočině. Vystudovala ilustraci a grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jiřího Šalamouna. Doktorský stupeň absolvovala na UMPRUM v ateliéru ilustrace a grafiky. Umělecká tvorba Terezy Říčanové zahrnuje pestrou škálu uměleckých oblastí. Jednou z nich je tvorba knih pro děti, které píše a ilustruje. Z autorských knih můžeme jmenovat například: To je Istanbul (2018), Obrazy světa (2016), Psí knížka (2014), Velikonoční knížka (2012), Noemova archa (2010), Měsíček svítí (2008), Vánoční knížka (2008), Kozí knížka (2005). Hraje svérázné divadelní představení O vlku Šediváku a Černé paní. Energickou teatralitu přenáší rovněž do lektorování výtvarných workshopů. Vedle ilustrací dětských knížek se dlouhodobě věnuje malbě, a to dvěma tematickým okruhům – rostlinám a snům. Dominantními výtvarnými technikami jsou v tvorbě autorky grafika a podmalba na skle. Od roku 2019 lze Tereze přisoudit i roli tanečnice: v divadle Ponec tančí s Barbarou Látalovou představení Kozí kraviny. Ve stejném roce obdržela cenu Nadace M. Šaška za návrh Kravské knihy, kterou připravuje k tisku. V minulosti získala ocenění Nejkrásnější kniha ČR či Zlatá stuha. Její obrazové album Noemova archa bylo nominováno na cenu Magnesia Litera.

Studovala pražskou VŠUP, nejprve v ateliéru animovaného filmu u Jiřího Barty a poté v ateliéru ilustrace a grafiky pod vedením Juraje Horvátha. Absolvovala stáže v Paříži a Baltimoru. Věnuje se malbě, zejména akvarelu, grafice i tvorbě objektů. Je známá a oceňovaná jako ilustrátorka a autorka knih, které sama vydávala pod hlavičkou malých nakladatelství (Kopr, NaPOLI). V NaPOLI se (spolu s M. Kupsovou a A. Zemanovou) zaměřovala na vlastní autorskou produkci, zejména knih, plakátů a papírových her. NaPOLI se účastnilo řady přehlídek malých nakladatelů a současného designu, vystavovalo u nás i v Japonsku. Jako výtvarník se podílela na animovaném filmu K. Karhánkové Plody mraků (2017), který získal řadu ocenění, zejména cenu nejlepšího evropského krátkého filmu pro děti na Berlinale.

Dlouhodobě spolupracuje s nakladatelstvím Baobab. Další její knížky vydala nakladatelství Labyrint, Albatros, Brod či francouzské MeMo. Za ilustrace a knihy získala ocenění Nejkrásnější česká kniha a Magnesia litera.

Svou práci vystavuje doma i v zahraničí. Zatím nejkomplexnější výstavou byla Chůze v šeru v Galerii Villa Pellé, 2019. Žije a pracuje v Praze a na venkově. 

Práce Kateřiny Šachové mají plošný kaligrafický charakter. Umně pracuje s prázdným prostorem a křehkostí linií. Její práce na poli grafického designu jsou harmonicky čisté a přitom veselé. Kateřina Šachová mimo jiné vytvořila několik autorských knih jak pro děti, tak pro dospělé. Je hybnou silou jiného papírnictví Papelote.

V Olomouci vystudovala gymnázium. V letech 1996–2000 studovala VŠUP v ateliéru prof. Šalamouna. 
Žije a ilustruje knihy (povětšinou čítanky) v Bystřici u Olomouce.

je výtvarnice a básnířka. V nakladatelství Baobab jí laskavě vydali několik dětských autorských knih, např. Cirkus ulice (2012), Adam a koleno (2007), a také knihy polodětské, např. Jmenuji se Emanuel Fajahyla (2018) nebo Už měkoně vyvádějí (2016). Jiná česká nakladatelství jí vydala básnické sbírky a krátké prózy. Myslí, že není ilustrátorka, protože ji nebaví vymýšlet obrázky k cizím textům, ale určitě ji baví poslouchat, co kdo vymyslel, představovat si a ocitat se tam. Taky ráda vymýšlí texty k obrazům, vyšívá, kreslí podle skutečnosti a poflakuje se po lese. Učí scénografii na KALD DAMU a výtvarku ve svém ateliéru.

Absolvovala Ateliér textilní tvorby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Věnuje se kresbě, tištěné grafice, koláži, textilní koláži, vyšívání, kombinovaným technikám a výtvarným dílnám pro děti i dospělé. Také vyučuje výtvarnou výchovu a vyvíjí edukační programy pro děti. Za výtvarné zpracování knihy Nitka a zatoulaný knoflíček (Baobab, 2022), kterou vytvořila spolu s Terezou Horváthovou, získala cenu Zlatá stuha v kategorii pro nejmenší čtenáře.

Blexbolex, vlastním jménem Bernard Granger, je ilustrátor a autor komiksových knih. Studoval na École des Beaux Arts v Angouleme, žije a pracuje v Paříži v Berlíně a v Lipsku. Ve své práci, která je inspirována meziválečným designem, propojuje staré tiskařské metody s novými formami a technikami. Vytváří tak osobitý a charakteristický styl, který vtiskl do mnoha knih pro děti i dospělé. Album lidí bylo v roce 2009 oceněno na veletrhu v Lipsku cenou Nejkrásnější kniha světa. Jeho autorská kniha Roční období (Saisons) získala v roce 2010 Cenu německých knihkupců.

Pocházel z nakladatelské rodiny, oženil se s klavíristkou Cecilií Sabouraud, se kterou měl tři děti. Právě jeho žena vyprávěla dětem před spaním dobrodružné příběhy o malém slonovi pronásledovaném lovci... Brunhoff začal její vyprávění  kreslit, a tak vznikla série příběhů o králi slonů Babarovi, který svého autora proslavil po celém světě. Slona Babara dnes můžeme vnímat jako symbol civilizované, kultivované Evropy třicátých let: je to osvícený demokratický vladař, skvělý otec, přítel a „slon činu“. Po předčasné Brunhoffově smrti pokračoval ve vyprávění o Babarových dobrodružstvích jeho syn Laurent, který některé z původních otcových knih koloroval. Laurent od roku 1985 žije a pracuje ve Spojených státech.

Spisovatel a básník švýcarského původu Blaise Cendrars byl mimo jiné velký cestovatel a dobrodruh. V sedmnácti letech se vydal do Moskvy, živil se jako performer, námořník, včelař nebo reportér, za první světové války vstoupil do cizinecké legie, byl zraněn a přišel o ruku. To vše se odráží v jeho próze. Česky vyšly jeho knihy Člověk zasažený bleskem, Panama aneb Dobrodružství mých sedmi strýců, Svět dobrodružství, Uříznutá ruka, Zlato: Podivuhodný příběh generála Johanna Augusta Sutera. Jeho poezie (česky výbor V srdci světa) je prodchnuta nesmírnou zvídavostí a neustálým hledáním nových technik. Malé černošské pohádky vydal poprvé v roce 1929. Neopakovatelným způsobem v nich vypráví legendy a příběhy nejstaršího kontinentu. Můžeme v nich slyšet rytmus afrických písní, houpavý krok žen, kradmý krok zvěře, zpěv myší, vítr prohánějící se nad vyprahlou zemí a také kroky lstivých i hloupých lidí a v neposlední řadě smích dětí. Dětí, které tyto příběhy poslouchaly a stále poslouchají. 

Učitel a spisovatel z Arzana, autor oblíbené knihy Já to doufejme ňák zmáknu (Io speriamo che me la cavo). Česky jeho kniha poprvé vyšla v dnes již neexistujícím nakladatelství Knižná dielňa Timotej.

Olivier Douzou, Francouz a vystudovaný architekt, se nejprve věnoval designu v pařížských studiích. Pak se vydal na samostatnou dráhu, která spojuje design, kreslení a další kreativní činnosti. V letech 1993–2001 spolupracoval s nakladatelstvím Rouergue – jako autor a vedoucí oddělení literatury pro děti zároveň. Do nakladatelství se vrátil jako umělecký ředitel, avšak pokračoval v nezávislé tvorbě. Podílel se na založení nakladatelství L’ampoule. Pro nakladatelství MeMo připravil se svými přáteli výstavu Play pro veletrh dětské knihy v Montreuil. Byl mnohokrát oceněn jak ve Francii, tak v zahraničí, včetně veletrhu dětské literatury v Boloni (1999). Publikoval víc než devadesát knih pro děti, z toho polovinu jako jejich autor.

Timothée de Fombelle (*1973 Paříž) je francouzský spisovatel. Pochází z rodiny architekta, je druhým z pěti dětí, část dětství prožil s rodinou v Africe. Jeho manželkou je herečka Laetitia de Fombelle, mají jednu dceru. Získal titul CAPES de lettres a pracoval jako učitel literatury. Od sedmnácti let psal a režíroval divadelní hry. Jeho první knihou je dvojdílný Tobiáš Lolness, fantasy vyprávění o chlapci vysokém půldruhého milimetru a žijícím na stromě, určené větším dětem. Kniha byla přeložena do dvaadvaceti jazyků. V roce 2007 získal Tobiáš Lolness Andersenovu cenu a Velkou cenu mladých čtenářů. V roce 2017 vydal Timothée de Fombelle svoji první knihu pro dospělé, autobiograficky laděný Neverland.

Spisovatelka se narodila ve východním Německu nedaleko Berlína, vystudovala skandinávskou literaturu a odstěhovala se do Dánska, kde se vdala. Žije v Kodani a své dětské knihy, scénáře a rozhlasové hry píše a vydává v dánštině a němčině.

Kim Hiorthøy je norský umělec – grafický designér, ilustrátor, hudebník a filmař. Žije v Berlíně a v Oslu. Je známý zejména grafickým designem obalů labelu Rune Grammofon (například Jaga Jazzist). Poslední album Kima Hiorthøye se jmenuje Hei. Ilustroval zejména knihy Erlenda Loeho. Své kresby a instalace vystavoval také na Manifestě.

Spisovatel, filozof. Vystudoval ruskou literaturu a věnoval se překladům a psaní. V 90. letech přerušil neobyčejně úspěšnou kariéru spisovatele a dal se na studia dějin buddhismu. Je esejistou a autorem řady epických románů.

Oblíbený norský romanopisec a scenárista rád zmiňuje, že prošel v životě devaterem řemesel. Hrál divadlo, natočil několik krátkých filmů, přispíval do novin a byl také zaměstnán v psychiatrické léčebně. Navštěvoval filmovou školu v Kodani, studoval folkloristiku, filmovou a literární vědu. Dnes se kromě psaní knih věnuje i psaní scénářů a překládání. Jeho lakonický, ironický způsob psaní bývá označován jako nový naivismus. V češtině vyšly jeho romány Naivní, super a Doppler.
Erlend Loe je jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších norských autorů současnosti. Začínal jako autor krátkých filmů a videoklipů. Nějakou dobu se věnoval také žurnalistice.
Jako spisovatel debutoval v roce 1993 knihou Tatt av kvinnen (Uchvácen ženou), jež byla charakterizována jako „nesmírně vtipná a rafinovaná“. V roce 2007 podle ní byl natočen film (režie Petter Næss). Další jeho román, Naivní. Super (1996) zaznamenal jak v Norsku, tak v zahraničí fenomenální úspěch. Je určen zvláště mladým čtenářům, ač jeho obsah dle některých literárních kritiků „vzbudí mezi čtenáři stejnou míru zájmu o filozofii jako se to svého času podařilo Josteinu Gaarderovi knihou Sofiin svět“. V této knize dokázal Loe psát velmi prostým – až naivním – stylem o vážných věcech. Od té doby je také považován za hlavního představitele směru zvaného „nový naivismus“. K dalším Loeovým románům patří např. L (L), Fakta om Finnland (Fakta o Finsku), Doppler, Volvo Lastvagnar, Muleum. Do češtiny byly přeloženy romány Naivní. Super (Doplněk, 2006), Doppler (Vakát, 2007), Fakta o Finsku (Vakát 2009) a Tiché dny v Mixing Part (Vakát).
Mimo romány pro dospělé čtenáře se Erlend Loe věnuje i tvorbě pro děti. Jeho série knih o Kurtovi má už šest dílů: Fisken (Ryba), 1994, česky 2009; Kurt blir grusom (Kurtovi přeskočilo), 1995, česky 2012; Kurt quo vadis, 1998; Kurt koker hodet (Kurtova zavařená hlava), 2003; Kurtby (Kurtovo město), 2008; Kurt kurér (Kurt kurýrem), 2010. Všechny tyto knihy se v Norsku i v zahraničí dočkaly opakovaných vydání, vyšly nahrané na CD, norští školáci o nich píší eseje a slohové práce.
Erlend Loe za svoji tvorbu obdržel také řadu literárních ocenění: 1996: Cena ministerstva kultury za dětskou knihu Den store røde hunden (Velký červený pes); 1997: Cena nakladatelství Cappelen;1998: Cena kritiků za dětskou knihu Kurt quo vadis; 1999: Cena norských knihkupců za román L; 2006: Francouzská literární cena Prix Européen des Jeunes Lecteurs za román Naivní. Super; 2006: Francouzská literární cena Tam-tam za dětskou knihu Fisken (Ryba).

Po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Paříži (École Estienne) ilustroval první knihy pro děti pro nakladatelství Gallimard. Koncem osmdesátých let začal příběhy pro děti nejen ilustrovat, ale i psát. Jeho knihy získaly velký ohlas jak čtenářů, tak kritiky a jsou ověnčeny mnoha cenami. Jeho kresby provázejí i řadu románů klasických a současných autorů.

Jiří Bilbo Reidinger je český herec, spisovatel a klaun. V letech 1976–80 vystudoval SPŠ strojní v Českých Budějovicích, poté vystudoval Lidovou konzervatoř v Praze obor pantomima a kurzy na KLAMU u Ctibora Turby. V roce 1980 roce založil skupinu Grglo, s níž vystupoval, dokud nebyl v roce 1983 angažován Československými cirkusy na turné Cirkusu Praga do střední Asie a na Sibiř. Od té doby je na „volné noze“ a spolupracuje s Ctiborem Turbou/Alfred spol. (Deklaunizace, Archa bláznů, Giro di vita, Talíře, Strach má velké oči – premiéra v Paříži 1992), s Karlem Makonjem, J. A. Pitínským, H. Burešovou, A. Krobem. Hraje v Národním divadle, na Zábradlí, v Dlouhé. Dále působí jako režisér, choreograf a od roku 1992 učí na AMU akrobacii a klaunské vidění, v poslední době též commedii dell´arte na pražské konzervatoři. Sám má skupinu Bilbo compagnie, se kterou vystupuje po celé Evropě.