ilustrace

Václav Kaplický

* 28. srpna 1895, Sezimovo Ústí, † 4. října 1982, Praha
Český prozaik, publicista, autor beletristických kronik z českých dějin a legionářské prózy. Především je znám jako autor historické beletrie.
Narodil se na samotě Červený Dvůr nedaleko Kozího Hrádku. Studoval na gymnáziu a reálce v blízkém Táboře, kde po tu dobu bydlel (1904–1914) v domě na náměstí blízko školy, roku 1914 odmaturoval a hned roku následujícího byl odveden do první světové války a dostal se na haličskou frontu.
Zde byl v roce 1916 zajat, poté vstoupil do československých legií. Roku 1918 byl delegátem zakázaného vojenského sjezdu, po tomto zjištění byl zatčen a vězněn ve Vladivostoku.
Po návratu do Československa (1919) se stal zaměstnancem sekretariátu socialistického Svazu československých legionářů, krátce nato byl (1919–1922) úředníkem ministerstva národní obrany.
V letech 1922–1950 pracoval v několika nakladatelstvích (např. Čin, PokrokDružstevní práceMelantrich), nejprve jako úředník a později jako odpovědný redaktor, kupř. v roce 1926 pracoval v redakci Cestami odbojeJak žily a kudy táhly československé legie.
Od roku 1950 se věnoval pouze literatuře. Snažil se o prohloubení lidové četby kritickým pohledem zejména na sociální problémy, ale později se věnoval výhradně historické próze a těžištěm jeho tvorby se stala doba husitská, doba čarodějnických procesů a bezpráví a také různá povstání, vzpoury a lidový odpor.

knihy