ilustrace

Fotbalové hřiště

Mám rád venkovská hřiště. To moje bylo z jedné strany lemované topoly a prudce se svažující kamennou cestičkou a opravdovou tribunou. Z druhé strany vysoký železniční náseppo kterém projíždějí vlaky směrem na Brno i Vídeň. Taky se náš mančaft jmenoval Lokomotíva.

Dnes jsem se byl podívat jak bude hrát Tobiáš. Hraje za Větrovy, což je neambiciózní klub s hřištěm. Když tam vyfasuješ stranu proti větru, tak se do toho musíš opravdu opřít. (Což je v žákovských letech vcelku problém). Dnes ale hráli v Malšicích. Slunce ještě pražilo, tráva po létě zrasená a do sítě to padalo i břevno zvonilo. O trenéra Sezimova Ústí jsem měl obavy, jak tam tak v prudkém slunci stál a cholericky řval na své svěřence.
Na fotbale je pěkná ta rozrůzněnost hráčských typů, jak se může uplatnit kde kdo, kolohnát, drobnej štírek i kulička. A moment překvapení...
Ale zpět k hřišti zasazenému v krajině. Samo o sobě je to krásnej land-art, prostor vymezený geometricky lajnovačkou a navíc proti sobě dva rámovaní brankáři a očíslovaní hráči v grafických dresech a v publiku se potkávají sousedé z vesnic a měst.
Ty stejná a přitom různá fotbalová hřiště skvěle zdokumentoval Hans van der Meer ve své fotografické knize European Fields (The landscape of Lower League Football).
http://www.hansvandermeer.nl/