ilustrace
< >
1
2
3
4
5

This is Miroslav Šašek

První ochutnávka z tvorby v Čechách neznámého, ve světě však proslaveného ilustrátora a tvůrce obrazových knih o světových metropolích. Od roku 1958 až do roku 1974 vytvořil dvacet obrazových alb o městech a zemích. V malé galerii uvidíte originály ilustrací, malby a samozřejmě knihy poúnorového emigranta, hlasatele a redaktora Svobodné Evropy, architekta a světoběžníka.

Miroslav Šašek se narodil 18. 11. 1916 v Praze na Žižkově

Jeho matka Anna Marie, rozená Nováková (nar. 17. 1. 1886),  byla dcerou poštovního úředníka. Vystudovala odbornou školu psaní na strojikurs těsnopisupracovala jako korespondentka. Dne 19. 9. 1915 se provdala za účetního Aloise Šaška (nar. 18. 6. 1885). Otec Aloise Šaška pocházel ze starého mlynářského rodu Šašků, který na Luckém mlýněChodovlic žije nepřetržitě od roku 1605.  

Alois Šašek zemřel 15. 10. 1926 v Sedlčanech, kde byl (patrně od roku 1925) ředitelem pojišťovací kanceláře První české vzájemné pojišťovny. Bylo mu 41 let. Anna Marie zůstala sama se dvěma dětmi, desetiletým Miroslavem a šestiletou Věrou, a vrátila se s nimi do Prahy.  Miroslav v Sedlčanech chodil do obecné školy, pátou třídu (1926–27) absolvoval s jedničkami ze všech předmětů. Na reálce v Praze XI. podle vysvědčení ze septimy (1935–6) už jeho studijní výsledky tak vynikající nebyly: mezi dostatečnými a dobrými je jenom jedna velmi dobrá. Z kreslení.

Po absolvování reálky vystudoval  Miroslav Šašek ČVUT v Praze (škola architektury a škola kreslení a malování, prof. Oldřich Blažíček). V letech 1938 a 1939 podnikl studijní cesty do Anglie, Francie, Německa, Belgie, Holandska, Anglie a Skotska. 

Od února do září 1939 byl zaměstnán jako expediční úředník v pražské filiálce cestovní kanceláře WAGONS-LITS//COOK. Během své činnosti osvědčil se jako prvotřídní expedient ve styku s cestujícím obecenstvem, jmenovitě s cizinci, jelikož ovládá dobře češtinu, němčinu, francouzštinu a angličtinu. Je dobře obeznámen s agendou spacích a jídelních vozů, v prodeji jízdních lístků všeho druhu, jakož i v agendě vystěhovalectví a lodních lístků. (z vysvědčení společnosti WAGONS-LITS//COOK).

Za první republiky, za protektorátu a po válce ilustroval mnoho dětských knih, které vycházely v nakladatelství Melantrich a v Kuncířově a Doležalově nakladatelství. Ilustroval např. Hiršalovu Červenou Karkulku, Sedm mamlasů Eduarda Petišky a vlastní pohádku Benjamin a tisíc mořských draků kapitána Barnabáše, z knih pro dospělé jedno vydání Haškova Švejka a Chevalierových Zvonokosů. Kreslil karikatury a vtipy do Svobodného slova, Českého slova a Večerníku, byl stálým spolupracovníkem nedělní přílohy Českého slova „Kvítko“, dělal i grafickou úpravu několika týdeníků. Se svojí první ženou Jindřiškou navrhovali a vyráběli loutky.

V roce 1947 odešel studovat na Ecole des Beaux Arts do Paříže. Chtěl zde také pro Kuncířovo nakladatelství nakreslit turistického průvodce městem: …tenkrát jsem myslel ještě na spoustu textu s drobnými obrázky1, ale zůstalo jen u přípravných prací. Po únoru 1948 Šašek zvolil emigraci a tři roky pracoval v Paříži jako grafik a architekt.

V roce 1951 ho Jan Snížek přivedl do Svobodné Evropy. Nastoupil jako produkční spolupracovník, ale prakticky přes noc se zde stal hlasatelem, hercem, recitátorem i zpěvákem. Šašek nikdy předtím nemluvil do rozhlasu, ani nehrál ochotnické divadlo. Přirozená inteligence, umělecká i lidská citlivost a hlas, v němž Kodíček, Čáp, Lotar a Machatý probudili škálu skrytých rejstříků, z něho udělaly rázem profesionála mimořádných kvalit. Protože se zmocňoval básníků vytříbeným intelektem i všemi smysly, uměl dát jejich slovům pokaždé osobitý a chápavý hlas. V našich pořadech Divadlo týdne četl skoro vždy hlavní úlohu.2

 

Na podzim roku 1957 se Šašek vrací do Paříže a pokračuje v přerušené práci na turistickém průvodci. „This is Paris“ se Šaškovými ilustracemi i textem vychází v nakladatelství Allen v Londýně, brzy poté i v nakladatelství McMillan v New Yorku. Následují knihy o Londýně, Římě, New Yorku, Edinburgu, Mnichově, Benátkách, San Francisku, Izraeli, mysu Cape Kennedy, Irsku, Hong Kongu,  Řecku, Texasu, OSN, Washingtonu D.C., Austrálii a historické Británii.

V každé knížce je 80 kreseb; práce na knize trvala tři až čtyři měsíce, začínala tím, že si Šašek přečetl nějakou literaturu …a pak tam prostě přijedu a chodím s očima otevřenýma. Dělám kresbu po kresbě, tak co si myslím, že by mohlo být typické. Nakonec mi to vždycky vyšlo. Smlouvu s nakladatelem měl na dvě knížky ročně.1

Po všech těchto knihách, z nichž některé vyšly ve statisícových nákladech, nakreslil Šašek jakousi sumu svého světa v kalendáři Českého slova na rok 1978, začínající vzpomínkou z Prahy a končící newyorskou sochou Svobody. Zde je celý Šašek v kostce, zde je lidský úděl, shrnutý v architektonické pomníky civilizace. Jeho mistrovství bylo v tom, že svými kresbami oslovoval intelektuály i děti.2

Neuskutečnily se plány na knížky o Bombaji, Dillí (nabídka Air India), Bermudách, Kanadě (návrh přišel od Canadian Pacific), Riu de Janeiru, Kodani, Stockholmu, Vídni, Amsterdamu.

Knihy z řady „This is...“ byly přeloženy do mnoha jazyků, vycházely ve Francii, Itálii, Německu, Španělsku, jižní Americe, Japonsku i ve Skandinávii. Podle čtyř z nich (New York, Izrael,  Benátky, Irsko) byly natočeny filmy.

Kromě těchto ilustrovaných průvodců po městech a zemích Šašek vydal další dvě knížky s vlastním textem a ilustracemi: Stone is not Cold (New York, 1961) a Mike and the Modelmakers (Londýn, 1970) a několik titulů ilustroval.

Pro Svobodnou Evropou v šedesátých letech pravidelně psal a namluvil fejetony a postřehů z cest po světě. V posledních patnácti letech svého života uspořádal řadu výstav svých obrazů v Německu, Švýcarsku, Velké Británii, Austrálii a USA.

Všichni, kdo ho poznali, vzpomínají na něj jako na laskavého a přátelského člověka mnoha nadání. Uměl vařit (valnou část jeho knihovny zabíraly kuchařské knihy z celého světa) a kam přišel, tam se učil vařit: v Hong Kongu zvládl čínskou kuchyni, nevím už kde indočínskou, dovedl připravit mexická jídla, italská, nemluvě o francouzských; kdyby chtěl, mohl jít dělat šéfkuchaře do kteréhokoli renomovaného restaurantu.3

Zemřel 28. 5. 1980 ve Wettingenu u Zürichu u své sestry Věry.

Když stál u brány nebeské (Mirek byl tak tuze hodný člověk, že šel jistě rovnýma nohama do nebe), stanul nad ním svatý Petr asi v údivu. Prostovlasý, prošedivělý, v pršiplášti z Londýna, v obleku z Ameriky, v botách z Hong Kongu a s hodinkami ze Švýcar, v kapsách peněženka z Israele a náprsní taška z Irska, s košilí z Říma a s ponožkami z Paříže – kam takového člověka zařadit? 3

...a kdo ví, třeba dostaneme brzy knížku „This is NEBE“. (z kondolenčního dopisu)

Olga Černá

 

U portrétisty velkoměst, rozhovor Františka Tomáše s MŠ, České slovo 2. 1. 1961

nekrolog J. Dreslera, RFE 29. 5. 1980

Akademický malíř Miroslav Šašek – nekrolog podepsaný (ou), České slovo, Mnichov

Current Exhibitions
Future Exhibitions
Past Exhibitions

About our authors' exhibitons and the artists affiliated with Baobab.

News from Xao bookstore and gallery here.